NA LOUCE VYROSTL LEN… aneb NENÁPADNÁ BYLINA S VELKÝM POTENCIÁLEM
RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.
…s žábou jsme jej namočili, na sluníčku vysušili, čáp jej lámal, ježek pročesával, pavoučkové usoukali, borůvky mu barvu daly, mravenečci tkali a rak nastříhal. A tobě, rákosníčku, za ušití dík.
Jen málokdo by neznal půvabnou pohádku Jak krtek ke kalhotkám přišel. A i když tato nenápadná rostlina s drobnými kvítky už není takovým zemědělským trendem, jak tomu bylo v minulých letech, možná bych mohla říci v minulém století, její potenciál se zdá být naprosto úžasný. Ale pojďme si to projít pěkně od začátku.
Jak to měly naše babičky?
Len byl součástí životů našich babiček, prababiček a praprapra… Tak jako my v hovorové řeči používáme specifická označení, tak i naši předkové si zvykli používat ne zrovna spisovné výrazy pro věci běžného denního života. Takže se můžeme ve spojení se lnem setkat s takovými jmény jako slepák, hleďák, mlatec, pražec, prskač, slanec, trhovníček. A pro zpracování lnu můžete narazit ve starší literatuře na šuta, drhlen, vochle, mědlice, či moutev. Len se využíval jak pro výrobu textilu, tak pro olej. A že je jeho historie zajímavá, o tom není vůbec pochyb.
Botanický portrét
Tak, když jsme se seznámili s tradičními skoro folklórními názvy rostlin, přejdeme na malou lekci botaniky. To, jak rostlina vypadá, jak roste, kdy kvete, kdy dozrávají plody, to vše je velmi důležité nejen pro technické zpracování, ale také pro využití účinných látek v rostlině.
Ale o kterém lnu chceme mluvit? Většina veřejnosti ví sotva to, že existuje len, že lněné oblečení je fajn v letních měsících a že lze koupit pečivo s lněným semínkem a ti s větším přehledem znají i lněný olej.
Než se tedy zaměříme na TEN správný len, povíme si něco málo o těch ostatních. Nejznámější je len setý. Ale pokud jen trochu zapátráte, naleznete například len počistivý (Linum catharticum, Cathartholinum catharticum), len rakouský (Linum austriacum) nebo len žlutý (Linum flavum). Len tenkolistý (Linum angustifolium) je prastarý divoký druh lnu, který roste převážně ve Středomoří.
U nás je neznámějším len setý. Nenápadná ale dosti vysoká jednoletá bylina (dosahuje až 150 cm). Přímá lysá lodyha, která je hustě olistěná, v horní části větvená. Listy jsou úzké, až 3 cm dlouhé, květy mohou mít až 1,5 cm do šířky. Barva květů je bleděmodrá, někdy se může objevit i nafialovělá, ojediněle růžová či bílá.
V tomto ohledu sytě bleděmodré květy lnu rakouského jsou vizuálně mnohem hezčí. Ale my na lnu hodnotíme hlavně jeho kvalitu, nikoliv vizáž.
Ale ani len setý není jen jeden. Vraťme se na chvíli k výrazům našich předků. Slepák/hleďák nebo mlatec/pražec jsou označení dvou odrůd lnu setého, které se liší plodem a také obsahem lněného oleje (Tabulka 1).
Nevídaná historie
Historie lnu mě opravdu zaujala. Když porovnáme len, coby domácí rostlinu pro ČR, s jinými rostlinami, jako je kopřiva, pampeliška, řebříček, meduňka… pak jeho historie je opravdu VELMI stará. Literatura se v odhadu stáří doložení existence této rostliny pohybuje mezi 5 000-10 000 roky před naším letopočtem.
Tak například v Egyptě byla rostlina oblíbeným darem panovníkům na jejich poslední cestě, vkládala se do hrobek, jako vstupenka do říše mrtvých. Také zemřelí při mumifikaci byli zavinováni právě do pruhu lněné látky. Do Evropy se dostal len ve středověku. Lněné plátno se používalo například jako plachty římských lodí. Římané spolu se Slovany totiž rozšířili len do Evropy.
Len byl součástí naší novodobější historie, a to ve spojení s Marií Terezií. V roce 1770 vydala Marie Terezie „Patent o pěstování lnu a předení příze“. Následkem zavedení jednotného živnostenského řádu se zlepšila tkalcovská výroba. Spolu s rozsáhlým pěstováním lnu se české země staly textilní velmocí. Následoval status největšího vývozce plátna, manufaktury a rozšíření výroby, a tedy pracovních příležitostí pro narůstající počet obyvatel. V návaznosti na produkci lnu, povolení domácí tkalcovské výroby došlo také k rozvoji krajkářského průmyslu.
To se ovšem věnujeme historii lnu pro textilní účely, tedy přadného. Mimo české země se produkce lnu rozšířila hlavně do západní Evropy – tradiční lnářské země tvoří celou čtvrtinu celkové světové produkce – a to Francie, Nizozemí a Belgie. Tytéž země, které mimo nás věnovaly určitou část historie výrobě krajek.
Aktuální situace přadného lnu je ale trochu jiná. Sláva, kterou plodina zažívala v 18. století, rychle mizí. Na začátku 20.století se plocha pohybovala kolem 30 000 ha, v roce 2005 to bylo něco přes 7 000 ha. V roce 2010 bylo pěstování přadného lnu v České republice ukončeno.
Technické využití
Než přejdeme k obsahovým látkám lnu setého olejného, zmíníme ještě pár technických zajímavostí lnu. Kromě dlouhých vláken poskytuje len i vlákna krátká, ze kterých se zpracovává koudel. Lněná vlákna mají výborné vlastnosti, vlákna jsou velmi lehká, pevná, odolávající času, a hlavně hnilobným procesům (proto možná ty mumie). Mimo textilní účely jsou lněná vlákna využitelná také v nábytkářském či stavebním průmyslu. Ač jsou tyto materiály dražší oproti plastům, z hlediska ekologického dopadu mají velký potenciál:
• velmi pevný materiál
• odolný vůči „zubu času“
• odolný vůči hnilobě
• rostlina se využije celá beze zbytku
• rostlina patří mezi významné medonosné rostliny
• nízká náročnost na kvalitu půdy
Pokud se zastavíme u maximálního využití rostliny – dlouhá vlákna pro textil jsou pouze částí produkce, krátká vlákna se využívají na koudel – tedy vodoinstalační materiál. Dřevnatá část, co zůstane po oddělení vláken, se označuje jako „PAZDEŘÍ“. Také tato část se využívá v nábytkářském či stavebním průmyslu. Lněný olej pak do barev, fermeží…
Obsahové látky a jejich kvalita
Obal semene obsahuje kolem 3-10 % slizových látek, se schopností vázat vodu v rozsahu 1600-3000 g vody na 100 g slizových látek.
Velké množství vlákniny (literatura uvádí kolem 25 %) dostává lněné semínko mezi top rostlinné zdroje vlákniny. Len obsahuje jak rozpustnou, tak nerozpustnou vlákninu (Tabulka 2), literatura uvádí vzájemný poměr přibližně od 1:1 až do 2:1.
Jak již bylo řečeno, rozpustná vláknina na sebe primárně váže velké množství vody, bobtná a zvětšuje svůj objem. Tohoto efektu je využíváno k prodloužení pocitu nasycení díky zpomalení pohybu potravy trávicím traktem. Rozpustná vláknina také zpomaluje vstřebávání cukrů a zpětné vstřebávání žlučových kyselin. Tyto vlastnosti pomáhají regulovat hladinu cukru v krvi a také hladinu cholesterolu. Nerozpustná vláknina naproti tomu ovlivňuje peristaltiku střev a také pomáhá mechanicky čistit střeva.
Různé potraviny obsahují různé množství vlákniny, a také různý poměr rozpustné a nerozpustné vlákniny. Abychom si udělali lepší představu, uvádím srovnání různých potravinových zdrojů (Tabulka 3-5).
Ovoce i zelenina obsahuje, až na výjimky, relativně nízké množství vlákniny (0,5-3,5 %), přičemž rovnováha zastoupení obou typů vlákniny je posunuta výrazně ve prospěch vlákniny nerozpustné.
Obsah vlákniny v potravinách jako jsou luštěniny, obiloviny, či ořechy, mají vlákniny ve srovnání s ovocem a zeleninou o něco více. Celkový procentuální obsah vlákniny se pohybuje v průměru okolo10-20 %.
Další důležitou obsahovou součástí lněného semene je lněný olej s vysokým obsahem omega mastných kyselin. Konkrétně omega-3 mastné kyseliny (alfa-linolenová kyselina) kolem 55-60 %, omega-6 mastné kyseliny (linolenová kyselina) 15-18 %, ale také omega-9 (olejová kyselina) cca 17-18 %. Omega mastné kyseliny jsou v potravě zastoupeny různou měrou (Tabulka 6).
Omega mastné kyseliny jsou již víc jak desítku let diskutovány ve spojitostí se zdravým jídelníčkem, cholesterolem, či vývojem mozku. Na trhu jsou preparáty, kterými si člověk může doplnit chybějící omega kyseliny a udělat tak něco pro zdraví. Ale přirozený zdroj v potravě, který zaručí denní dávku přirozenou cestou?
Omega-3 a 6 patří mezi polynenasycené mastné kyseliny, omega-9 mezi mononenasycené. Polynenasycené omega kyseliny jsou pro zdraví člověka velmi prospěšné. O omega-3 (Obrázek 1) se ale více mluví, více píše, obecně jsou více diskutovány než omega-6.
Je to dáno tím, že se naše jídelníčky mění a s tím se mění o obsah jednotlivých omega kyselin a vzájemný poměr mezi nimi. Oba typy omega kyselin jsou důležité pro řadu funkcí v lidském organizmu, jako jsou například činnost nervové soustavy a srdce, jsou potřebné pro cévy, imunitu, kůži etc. Podílí se na regulaci krevního tlaku či na průběhu zánětlivých procesů.
Omega-6 mastné kyseliny (Obrázek 2) se v potravě vyskytují mnohem častěji než omega-3. Stravovací trendy navíc zdroje omega-3 kyselin mírně vytlačily z našeho jídelníčku.
Omega-3 mastné kyseliny (Tabulka 7) jsou důležité pro funkci krevního oběhu, někdy označované za „přirozené ředidlo krve“. Napomáhají udržovat krevní tuky na bezpečné hladině, snižovat krevní tlak či chránit tepny před záněty. Působí při zánětlivých procesech, jsou důležité pro zrak a lepší funkci mozku. Objevují se i takové názory, že lidé v oblastech konzumujících větší podíl ryb, podléhají mnohem méně depresím. ALA si neumí tělo syntetizovat, a proto její příjem v potravě je velmi důležitý.
Omega-6 mastné kyseliny (Tabulka 8) jsou důležité pro zdravou kůži. Nedostatek omega-6 mastných kyselin, případně problém v jejich biosyntéze, může vést ke vzniku či zhoršení atopického ekzému a obecně kožních potíží.
Jak jsme již zmínili, kromě přísunu omega mastných kyselin do organizmu je také důležitý jejich poměr. V literatuře lze najít mírné odchylky v názorech na to, kolik je přesně ten „ideální“ poměr mezi omega-3 vs omega-6 mastnými kyselinami. U zdravého jedince je ideální poměr omega-3 a 6 kyselin někde mezi 1:3 až 1:5, u rizikových skupin by měl být až 1:1. Na druhou stranu doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) nevidí důvod stanovovat cílený poměr omega-3 a 6 mastných kyselin. Obě skupiny by měly být konzumovány dle doporučených hodnot. Někdy se uvádí, že příjem omega-6 mastných kyselin je vysoký. Ve skutečnosti se pohybuje v horní části intervalu doporučených hodnot a příjem omega-3 mastných kyselin je relativně nízký.
Potravinové zdroje se v obsahu omega mastných kyselin liší, stejně tak ve vzájemných poměrech mezi 3-6-9. Jak vyplývá z toho, co již víme, pro člověka je velmi důležité doplnit omega-3 mastné kyseliny, které jsou častěji absentovány v jídelníčku a upravit tak celkový příjem omega mastných kyselin směrem k ideálnějšímu poměru prospěšnému pro zdraví člověka. Přehled některých základních zdrojů je shrnut v Tabulce 9.
Jak vidno, lněný olej je až neuvěřitelným přírodním zdrojem omega-3 mastných kyselin. S tím souvisí i fakt, že pouhé 4 g lněného oleje pokryjí potřebnou denní dávku omega-3 mastných kyselin. Kromě samotného doplnění omega-3, je také důležitý fakt, že příjem formou lněného oleje není na úkor zvýšení denního energetického příjmu.
Lignanový komplex z lněného semínka obsahuje velké množství sekoisolariciresinolu 34-38 %. Tento fytoestrogen stojí za hojným využitím rostliny k regulaci projevů menopauzy.
Z dalších významných látek je to arginin, obsahující kolem 30 % ve vnější části semene a až 70 % v jeho vnitřní části. To řadí lněné semeno mezi zdroje s vyšším obsahem argininu v porovnání s jinými potravinami. Dále len obsahuje vitamin E. Obsah draslíku ve 100 g je podstatně vyšší (až dvojnásobný), než v jiných potravinách bohatých na draslík, jako jsou například banány, meruňky, brambory, obsah draslíku oproti sodíku ve lnu výrazně převažuje.
Fytoterapeutické využití
Lidové léčitelství využívalo lněná semena při zánětech močového měchýře, plicních potížích, křečích, zánětech střev. Zevně pak při zánětech kůže. Hildegarda z Bingenu používala kaši ze lněných semen při léčení popálenin.
Moderní medicína se drží faktů, které jsou podložené randomizovanými studiemi a potenciálem rostlinných látek ideálně v čisté formě. Přehled obsahových látek lnu a jejich působení na lidský organizmus je shrnut v Tabulce 10.
Využití v jídelníčku, výhody
Pokud shrneme všechny poznatky o lnu a jeho možném využití, vychází nám, že je lněné semínko pro jídelníček potravinou s velkým potenciálem. Z nutričního hlediska poskytuje jednu z výborných potravin coby zdroj omega mastných kyselin (signifikantní jsou omega-3 mastné kyseliny) a vlákniny.
Lněná vláknina je využitelná jak ve studené, tak v teplé kuchyni. Lze ji přimíchat do jogurtů, mléčných koktejlů, do smoothie, do dresinků, pomazánek. Lze ale také využít do polévek, zahuštění omáček, či jako přídavek třeba do omelet.
Z hlediska specifických nároků, lněná vláknina je vhodná pro bezlepkovou dietu, při redukční dietě, ale také je dobrým pomocníkem například pro veganskou kuchyni.
Lněné semínko je velmi často používáno k posypu povrchu celozrnného pečiva. Bohužel, lněné semínko, pokud zůstane celé, projde trávicím traktem beze změny. To znamená, že tělo využije pouze ty, které se vám podaří při konzumaci pečiva rozkousat, ostatní jsou pro pokrm pouhou dekorací a tělo z nich nevyužije žádnou z hodnotných obsahových látek.
Lněný olej je sice jistě chutnější než rybí tuk na lžičku, přesto ale se doporučuje přimíchat do jogurtu, tvarohu, nebo třeba do sýrové pomazánky. Při výběru lněné vlákniny i lněného oleje také dbejte na kvalitní zdroj, nešetrné zacházení může výrazně uškodit této potravině.
Na závěr
Len svými vlastnostmi dokazuje, že si svoji popularitu, kterou získal v 17. století, a která se postupem času vytrácela, plně zaslouží i dnes. Je jen na nás, zda jeho významnou úlohu ve vztahu k lidskému zdraví maximálně využijeme.
Zdroje a doporučená literatura:
Rystonová I.: Průvodce lidovými názvy rostlin, Academia, 2007.
Grünwald J., Jänicke Ch.:Zelená lékárna, Svojtka Praha, 2008.
Chevallier A.: Rostliny léčí, Slovart, Praha, 2008.
Korbelář J., Endris Z., Krejča J.: Naše rostliny v lékařství, Avicenum Praha, 1973.
Grycová L.: Boj proti tukům, Pharma news, 2010, 3-4, str. 28-34.
Dhingra D., Michael M., Rajput H., Patil R.T.: J. Food Sci. Technol., 2012; 49, 255–266.