PHARMA NEWS - odborný časopis

Náměsíční jsou jen ve filmech a v pohádkách

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Pojem náměsíčnost zná určitě každý. V mysli se nám objeví člověk v noční košili a bosý, s rukama předpaženýma před sebe, chodící se zavřenýma či otevřenýma očima, ideálně po šikmých střechách obytných domů. Máte to asi stejné, že? Ale když někde řeknete, asi jsem náměsíčný, bere to okolí spíš jako připodobnění reality nějaké známé fikci. Skoro jako když řeknete, málem mi vypadly oči z důlku a podobně. Nikdo to nebere jako fakt… a kde je realita?

Spánek

Lidský spánek je jedním z nejpřirozenějších stavů člověka, trávíme v něm přibližně jednu třetinu svého života. Přestože mají někteří lidé pocit, že si dobou spánku zkracují svůj aktivní život, paradoxně právě spánek a jeho kvalita rozhodují o tom, jaký náš aktivní život je.

ačněme tedy tím, jak spánek vypadá, když je zdravý. Jak bylo řečeno, spánkem strávíme téměř třetinu života. V raném věku je to větší podíl dne (24 hodinového cyklu), během aktivního života je to přibližně 1/3 a ve stáří se potřeba spánku zkracuje a jeho kvalita mnohdy bohužel také klesá. Jaká je tedy jeho definice?

Spánek je cyklický psychofyziologický fenomén, který je člověkem vnímán jako období klidu a regenerace organizmu pociťujícího únavu. Proto zní lehce zvláštně, když je spánek popisován jako aktivní, mozkem přímo řízený děj lidského těla. Přesná lokalizace řídících struktur v mozku přitom není zcela objasněna. Jednotlivá spánková stadia mají opakující se charakter a jejich střídání vytváří tzv. spánkovou architekturu. Existují dva základní typy spánku: NREM, zahrnující 4 stádia a REM spánek (Tabulka 1).

Typický noční spánek mladého člověka je složen ze 4-6 střídajících se cyklů NREM a REM spánku v přibližně devadesátiminutových intervalech. S přibývajícím věkem se kvalita spánku přirozeným způsobem snižuje, ubývá hlubokých spánkových stádií (3 a 4 NREM) a REM spánku a přibývají během spánku krátká probuzení.

Z čistě fyziologického hlediska stačí člověku jen asi 4 hodiny spánku. To ovšem pouze v případě, že:

 

•          3 a 4 NREM je zastoupen v celé délce trvání (cca 100 minut)

•          člověk má dostatek REM spánku (alespoň 1 hodina)

•          spánek není přerušen, či častěji přerušován

•          spánek má správné uspořádání NREM a REM fází

Podmínkou kvalitního spánku je také jeho správné umístění
v 24 hodinovém cyklu, což je pro většinu lidí právě v noci. Normální zastoupení jednotlivých fází spánku je zobrazeno v grafu.

 

Kde se tedy bere náměsíčnost?

Ačkoliv se pojem náměsíčnost nebo náměsíčnictví lépe prezentuje mezi laickou veřejností, ve skutečnosti se tento jev nazývá SOMNABULIZMUS.

Somnabulizmus patří do skupiny NREM parasomnií, které se dělí na tři základní typy:

 

•          probouzení se zmateností

•          somnabulizmus

•          noční děs

Tyto tři základní typy NREM parasomnií jsou vázány na hluboký delta spánek, mohou se projevovat buď samostatně, nebo ve vzájemné kombinaci, a to jak v rámci jedné epizody, tak v průběhu pacientova života. Somnabulizmus také vykazuje velkou míru dědičnosti, až 80 % pacientů se somnabulizmem má někoho v rodině se stejným problémem, a až 20 % přímého příbuzného, tedy jednoho z rodičů se stejným problémem.

Co se věku pacientů týče, nejen somnabulizmus, ale i ostatní NREM parasomnie postihují primárně dětskou populaci a dospělí pacienti se pohybují jen v řádu jednotek procent (2-4 %). Somnabulizmus se pohybuje u dětí až ke 30 % a s věkem většinou vymizí. U dospělých se můžeme setkat se skutečností, že trpěli somnabulizmem v dětství, a pak po určitém zcela bezpříznakovém období se tyto potíže vrátily.

Jak jsme již zmínili na začátku, nejčastější představa náměsíčného člověka je pochodující muž v noční košili s otevřenýma očima, s pažemi v předpažení, pochodujícího, když už ne po střechách, tak alespoň dlouhými chodbami, ať už je to kdekoliv.

Ono zase až tak daleko od reality to také není. Pacient se somnabulizmem se nejčastěji ve spánku „stěhuje“. Po ložnici, ať už sám, nebo i s přikrývkou. Nebezpečím se může stát, pokud se pokusí opustit místnost, je tu riziko pádu ze schodů, případně i vypadnutí z okna. Pacient ale může vykonávat i další činnosti, jako jsou stěhování nábytku, převlékání se, vaření, dokonce literatura uvádí i řízení automobilu. Pacient má otevřené oči, může i mluvit i když pohled může působit jaksi skelně a řeč je většinou taková nepřirozená.

Co je důležité zmínit, že snažit se probudit pacienta ve stavu náměsíčnosti není úplně dobrý nápad. Pacient může být ve stavu náhlé zmatenosti a v horším případě může reagovat i agresivně. K epizodám dochází většinou v první třetině spánku a délka se až na výjimky pohybuje do max 15 minut. Pacient pak opět usne a ráno si nic z toho nepamatuje. Prvními známkami (pokud není takříkajíc „přistižen při činu“) může být i to, že se probudí místo v posteli na zemi uprostřed pokoje, případně v jiné místnosti. Děti se často k dalšímu spánku přesouvají do postele rodičů, aniž by si pamatovaly, proč se v noci vzbudily, jak tam došly etc.

Somnabulizmus ve většině případů s věkem vymizí, jak již bylo řečeno. Pokud ale potíže přetrvávají do staršího věku, do dospělosti, nebo jsou epizody příliš časté či s abnormálním klinickým průběhem, určitě je vhodné komplexní vyšetření pacienta ve spánkovém centru.

Jelikož jak literatura uvádí, spouštěčem náměsíčnosti může být i stres nebo naopak dlouhodobý nedostatek spánku, je třeba se také zaměřit na důležitý aspekt spánku jako takového. A tím je spánková hygiena.

Spánková hygiena

Pro každého člověka je dnes samozřejmostí si před jídlem umýt ruce, stejně tak po použití toalety, před spaním si vyčistit zuby a umýt se. Běžné hygienické návyky, nad kterými skoro nepřemýšlíme. To vše se ale týká hygieny, kterou můžeme do jisté míry „vizuálně“ kontrolovat. Spánková hygiena by měla být také samozřejmostí, ale se „samokontrolou“ už je to o mnoho obtížnější. Jedná se o soubor pravidel, která přispívají k maximální kvalitě spánku.

Jedním ze základních návyků, který by měl být pro každého člověka snad naprostou samozřejmostí, je zavedení pravidelného cyklu spánek – bdění. Zahrnuje to nejen vhodnou délku spánku (běžně 7-8 hodin), ale i pravidelnou hodinu vstávání a uléhání (toto je potřeba dodržovat i během víkendu). Kvalitu spánku ovlivňují nejen činnosti prováděné těsně před ulehnutím, ale i ty denní či odpolední. Během dne je lepší se spánku vyhnout, případně minimalizovat jeho délku na interval do 45 minut.

Z odpoledních činností prospívá například pravidelné cvičení (těsně před spaním je naopak nevhodné). Spánku neprospívá odpolední konzumace nápojů s obsahem kofeinu, kouření či těžká jídla a alkohol (mimo to by měl člověk jíst vždy nejpozději 2 hodiny před ulehnutím na lůžko). A co je dobré pro samotný spánek? V první řadě je to kvalita lůžka (dobrá matrace, esteticky příjemné místo, příjemné nealergizující materiály) a prostředí pro spánek – dobře větraná místnost s teplotou kolem maximálně 18-20 °C, ticho, tma, žádné rušivé elementy. Některé definice týkající se místa spánku říkají, že na lůžku by neměly probíhat jiné činnosti než spánek či milování. Takové aktivity jako studium, sledování televize, konzumace jídla, případně další činnosti mohou negativně ovlivnit kvalitu spánku.

Před ulehnutím prospívá mít jakýsi „rituál“, tedy pravidelné činnosti konané těsně před ulehnutím, čištění zubů, mytí, četba, někdy bývá prospěšná sklenice teplého mléka. Pokud po ulehnutí na lůžko nepřijde spánek do 30 minut, je dobré lůžko opustit a najít si nějakou drobnou činnost jako je poslech hudby či četba (sledování televize není ta nejlepší volba, stejně tak kouření či konzumace černého čaje by měly opačný účinek) a na lůžko se vrátit až pociťujeme únavu.

Denní shon může způsobit, že unavený organizmus neusíná a člověku se všechny zážitky promítají před očima. Tento stav je označován jako „worry time“. Proto je dobré udělat si během dne chviličku na přemýšlení nad běžnými problémy. Pokud se nepodaří ušetřit ani minutu času, lze to řešit blokem a tužkou na nočním stolku. To umožní tyto problémové myšlenky „zhmotnit“ na papír a odložit na ráno.

Na závěr

Ačkoliv se pojem náměsíčnost vryla do podvědomí lidí jako něco imaginárního, mnohdy může pacientovi znepříjemnit život. Povědomí o realitě tohoto fenoménu je potřeba udržovat, aby bylo možné v případě potřeby poskytnout pacientovi radu, nebo jej alespoň nasměrovat k odbornému lékaři. Výskyt náměsíčnosti v dospělém věku může být také velkou zdravotní komplikací a není dobré ji tedy podcenit.

Zdroje a doporučená literatura:

Moráň M.: Parasomnie v NREM spánku, Neurologie pro praxi, 2002, 3, 131.

Grycová L.: Insomnie – nemoc, která nebolí, Pharmanews, 2009, 238.

Bušková J.: NREM parasomnie (porucha probouzení z NREM spánku), Neurologie pro praxi, 2014, 15, 186.