PHARMA NEWS - odborný časopis

Očkování v lékárnách

Mgr. Adam TIETZ LL.M., právník

O očkování v lékárnách se diskutuje posledních několik let. Pohled na zdravotnictví a postavení jednotlivých zdravotníků a poskytovatelů se ve společnosti v posledních letech vyvíjí. Již během pandemie vyvstaly ve společnosti otazníky nad kapacitou zdravotnických zařízení a možnostmi změn směřujících ke snížení stávajícího tlaku na ně.

V odborných kruzích panuje do určité míry shoda na tom, že by mělo dojít k úpravě legislativy tak, aby bylo možné očkovat také přímo v lékárnách. I samotní lékárníci se spíše kloní k tomu v lékárnách očkovat, pacienti rovněž nejsou proti. Debat ke svěření této pravomoci do rukou lékárníků již proběhlo vícero, poslední měsíce se tato problematika opětovně otevírá. Překážou však zůstává legislativa.

Současná legislativa

Zdravotními službami se rozumí poskytování zdravotní péče podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (zákon o zdravotních službách), a to zdravotnickými pracovníky, a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky, jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Zdravotní služby mohou být poskytovány obecně pouze ve zdravotnických zařízeních (s výjimkami) v místech uvedených v oprávnění k poskytování zdravotních služeb, kdy zdravotnickými zařízeními se podle zákona o zdravotních službách rozumí prostory určené pro poskytování zdravotních služeb. Těmito prostory jsou také lékárny. Mimo zdravotnická zařízení lze poskytovat například konzultační služby, preventivní péči apod.

Zdravotnická zařízení musí mít odpovídající technické a věcné vybavení (dle oboru, druhu a formy poskytované péče), specifikované prováděcí vyhláškou.

Poskytování zdravotních služeb formou očkování upravuje jak zákon o zdravotních službách, tak zákon o ochraně veřejného zdraví.

Právní úprava v současnosti vyžaduje, aby pravidelná očkování prováděli poskytovatelé zdravotních služeb v oboru lékařství. U některých z nich je pak vyžadováno provedení samotným lékařem.

Zahraniční inspirace

Řada evropských zemích očkování v lékárnách umožňuje. Měli bychom se některou z nich inspirovat? Očkovat tak mohou například lékárníci ve Velké Británii (od roku 2002, očkování proti chřipce, pouze u vybraných osob), Irsku (kdy zavedení této možnosti vedlo ke zvýšení proočkovanosti), Francii, Dánsku, Švýcarsku nebo Norsku. Další země umožňují očkování v prostorách lékáren, a to zdravotními sestrami lékárnou zaměstnanými. Slovenská novela zákona o léčivech od roku 2025 umožnila očkování v lékárnách, prozatím však chybí prováděcí vyhlášky, které by měly být do konce roku. Očkování v lékárnách podporuje Světová zdravotnická organizace.

Jak by to mohlo být u nás?

Dne 13. 5. se konal kulatý stůl s názvem „Lékárna 21. století: Moderní lékárny jako pilíř budoucnosti českého zdravotnictví“, u kterého se problematika očkování v lékárnách rovněž řešila.

V České republice naráží případná novela zejména na odpor ze strany lékařů. Nejčastěji je argumentováno dostatečnou velikostí a pokrytím zdravotnické sítě lékaři.

Odbornost lékárníků naopak patří mezi základní opěrné body, o které je možné budoucí úpravu opřít. Jaké výhody by očkování mohlo přinést? Z pohledu pacientů by byla zvýšena dostupnost očkovacích míst, což je u pacientů vítáno. Lékařům, zdravotním sestrám a celému systému by se značně ulevilo, co se naplněnosti kapacit týče (na druhou stranu některá vyjádření naznačují, že lékaře očkování nezatěžuje). Systém zdravotních služeb by v lékárnách získal dalšího silného partnera pro vakcinaci obyvatel.

Argumentem proti očkování v lékárnách je potenciální nedostatečná odbornost či potenciální nežádoucí účinky, které bude nutno řešit při reakci na očkování. Otázkou zůstává rovněž to, zdali by možnost očkování v lékárnách vedla ke zvýšení proočkovanosti, neboť zájem o očkování je obecně malý.

V jiných zemích, kde očkování v lékárnách probíhá, existují jednak personální požadavky na lékárníky, jednak technické požadavky na vybavení lékáren. Požadavky se různí i na úrovni pacientů – v některých zemích je možnost očkovat pouze dospělé pacienty nebo pacienty bez záznamů o alergických reakcích na léčivé přípravky.

Bez patřičné úpravy legislativy jsou však shora uvedená shrnutí pouhým nic neříkajícím potenciálem. Znění novely zatím nebylo zpracováno, chybí vůle (nejen ta politická). Pokud by k případě návrhu úpravy mělo dojít, bude potřebné nastavit jak personální, tak technická pravidla, a to tak, aby byla zaručena dosavadní úroveň poskytované péče. Bude nutné, aby došlo ke komplexnější úpravě právních předpisů – od samotného vzdělávání studentů přes úpravu pravomoci jednotlivých povolání, úpravu přechodných ustanovení pro stávající lékárníky, stanovení úhrad z veřejného zdravotního pojištění po odpovědnost za způsobenou újmu na zdraví. Dále by bylo nutné začlenit do úpravy požadavky na technické vybavení a určit místo provádění očkování (samostatné prostory lékáren, oddělené části apod.).

Závěr

Problematika očkování patří mezi potenciálně zajímavá témata nejen z hlediska právní úpravy. Lékárenské očkování patří mezi odzkoušené modely poskytování zdravotní péče, přičemž jako takové sledují trend usnadnění přístupů pacientů k péči. Technické a věcné vybavení lékáren tvoří jednu z klíčových oblastí, kterou by bylo potřebné v lékárnách posílit, pakliže bychom uvažovali o výše uvedeném modelu lékárenského očkování. Je otázka, jakým směrem se úprava do budoucna vydá. Osobně se klaním k tomu, aby byla tato úprava dotažena do konce a pravomoci byly lékárníkům svěřeny.