PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Oční vady v dětském věku



Oční vady bohužel trápí nejen dospělé, ale také děti. Mezi nejčastější handicapy našich ratolestí patří šilhání, dioptrická refrakční vada a tupozrakost. A protože u očních vad platí „čím včasnější odhalení, tím vyšší šance úspěšné léčby“, máte-li podezření, že dítě trpí oční vadou, kontaktujte co nejdříve odborníka. 

Když se miminko narodí, jsou jeho oči ještě velmi nezralé. Okolní svět vnímá jen mlhavě a vývoj pokračuje až v následujících týdnech, měsících a letech. Novorozenci mají oči šedomodré, do šestého měsíce se většinou duhovky vybarví. Jak děťátko roste, vyvíjí se jeho zrak a začíná navazovat oční kontakt s maminkou. Kolem šestého týdne se objevuje první úsměv. Dokáže se podívat na nabízenou hračku a zhruba ve druhém měsíci začne sledovat, když s ní pohybujeme. Roční dítě má zrakové funkce vyvinuté asi na 10 % a tříleté dítě je má vyvinuté už na 80 % dospělého člověka. Vývoj zraku a prostorového vidění je v šesti letech prakticky ukončen. Už po narození a během prvních šesti let se u dětí mohou, stejně jako kdykoli později, objevit různé oční vady a poruchy. Přestože se dají většinou bez problémů léčit, při zanedbání nebo neodhalení vady včas, hrozí riziko trvalého poškození zraku. Je to dáno právě tím, že v prvních letech života se zrakové funkce teprve vyvíjejí, a pokud nejsou zraková centra dostatečně a správně stimulována, může být jejich vývoj narušen. Pojďme si tedy nejběžnější oční problémy u dětí blíže představit.

NEJBĚŽNĚJŠÍ OČNÍ PROBLÉMY U DĚTÍ 

Pro novorozence a kojence jsou typické záněty spojivek či problémy se slznými cestami (vrozené zúžení nebo neprůchodnost), které se projevují opakovanými záněty a slzením většinou jednoho oka. Řeší se léky nebo menším zákrokem či průplachem slzných cest. Pro mnohé může být překvapivé, že i novorozenci mohou mít oční choroby, spojované se stářím, tedy šedý a zelený zákal. V období prvního, vzácně druhého roku dítěte je bohužel možné diagnostikovat i zhoubný nádor sítnice (retinoblastom). Toto nádorové onemocnění se řeší na specializovaném pracovišti ve spolupráci s onkology. Komplexní a včasná terapie má velmi dobré výsledky. U předškolních dětí se začínají projevovat oční vady. Nejčastější je dalekozrakost. Ve školním věku se setkáváme s krátkozrakostí. Ve věku, kdy je již možné velmi přesně dítě vyšetřit a zjistit oční vadu, diagnostikujeme také astigmatismus, který představuje nepravidelné zakřivení rohovky. Zmíněné tři oční vady se řeší pomocí brýlí. Dalekozrakost (hypermetropie) bývá způsobena tím, že od narození předozadní osa oční koule je kratší než by měla. Světelné paprsky se pak lámou až za sítnicí, místo na ní. Jelikož je lidské oko tento fakt schopno částečně kompenzovat zmohutňováním čočky (akomodací), nemusí být vada zpočátku patrná. Hypermetropie způsobuje u dětí předčasnou únavu a bolesti hlavy z nadměrné akomodace. Dítě mívá problémy se čtením, malováním, s jemnou motorikou. Napravuje se brýlemi s konvexními čočkami, spojkami. Krátkozrakost (myopie) se často projeví až ve školním věku, dříve výjimečně, např. u nedonošených dětí. Příčinami může být optická mohutnost rohovky, světelné paprsky se sbíhají před sítnicí a na sítnici vzniká neostrý obraz. Další příčinou je příliš dlouhé oko. Nablízko vidí dítě bez problémů. Nejčastěji je tato vada odhalena nástupem do základní školy, kdy má dítě problémy přečíst text na tabuli. Pokud si venku či během sledování televize přivírá oči, doporučujeme oční vyšetření. Krátkozrakost dělíme na 3 stupně: lehká: do - 3D (dioptrií) střední: -3,25 až -6D těžká: nad -6,25D. Krátkozrakost se koriguje konkávními, rozptylnými čočkami a měla by být korigována nejslabší hodnotou dioptrie, se kterou dítě přečte požadovanou velikost znaků. Astigmatismus je vrozená vada daná nepravidelným zakřivením rohovky. V důsledku toho je vidění neostré, obraz pokřivený a deformovaný. Neléčená vada, zejména jednostranná, může vést ke vzniku tupozrakosti. 

Tupozrakost (amblyopie)

Jedná se o sníženou schopnost vidění levého nebo pravého oka. Postihuje asi 3 % dětské populace. Na jedno oko vidí dítě velmi dobře, ale druhým okem mnohem hůř, obyčejně bez viditelných změn, které byste mohli pozorovat. Tupozrakost je ve většině případů jednostranná. Za normálních okolností jsou obě oči zaměřeny do stejného pozorovaného bodu a mozek spojí dva sítnicové obrázky téhož bodu do jednoho prostorového obrazu. Pakliže dojde z jakékoli příčiny v postavení očí k asymetrii čili nesouměrnosti, dostává mozek dva rozdílné obrazy. V důsledku toho začne ignorovat obraz hůře vidícího oka a zpracovává jen informace z oka s dobrým, ostrým obrazem. Postižený se pak buď většinou nebo trvale dívá jen jedním okem, a to tím, na které lépe vidí. Jednoduše řečeno se stává „jednookým“. U druhého oka dochází bez viditelných známek nemoci ke snížení zrakové ostrosti, k tupozrakosti. Nejčastěji se s touto vadou setkáme u dětí postižených šilháním. Kromě šilhání, které se může objevit např. v důsledku oslabení dětského organismu po spalničkách, spále nebo vysokých horečkách, bývá příčinou tupozrakosti vyšší dioptrická vada, šedý zákal, úraz oka nebo jiné zrakové postižení. 

Léčba tupozrakosti

Tupozrakost je funkční porucha, kterou můžeme úspěšně léčit konzervativně – pravidelným cvičením, okluzí, tzn. zakrýváním zdravého oka a samozřejmě správnou korekcí případné dioptrické vady. Největší úspěchy při léčbě tupozrakosti jsou u dětí diagnostikovaných nejpozději do 4 let věku, nejlépe ve 2-3 letech. Následky neléčené tupozrakosti jsou velmi vážné. Jestliže rodiče nepřijdou s dítětem k očnímu lékaři, riskují trvalé následky. Je nutné si uvědomit, že při šilhání dochází k dvojitému vidění, které je pro dítě nesnesitelné. Z tohoto důvodu instinktivně vytěsňuje z mysli obraz dopadající na sítnici šilhajícího oka a postupně přestává obraz spatřovaný tímto okem vnímat. Z nečinnosti pak dochází ke ztrátě zrakové ostrosti šilhajícího oka a následně k tupozrakosti. Tupozrakost může být tak velká, že dítě po zakrytí lépe vidoucího oka vidí předměty do vzdálenosti pouze jednoho metru, a to většinou jen obrysově. Dítě, u kterého je očním lékařem diagnostikována tupozrakost, cvičí ve většině případů ambulantně nebo může být umístěno na určitou dobu do léčebny pro děti se zrakovým postižením. Po nasazení brýlí je nejdůležitější správné zakrytí lépe vidoucího oka tzv. okluzorem. Nejčastěji je používán okluzor náplasťový, méně pak gumový s přísavkou na sklo. Gumový okluzor je šetrnější k pokožce dítěte, ale dítě může velmi snadno „podkukovat“ okolo. Náplasťový okluzor se lepí přímo na kůži a zajišťuje dokonalé zakrytí, zřídka se můžeme setkat s alergií na náplast. Velice důležité je vědět, že dokonalé zakrytí lépe vidoucího oka a přesná korekce (brýle) jsou základním předpokladem, jak vycvičit tupozraké oko. Při neúplném zakrytí nebo nedodržení pokynů očních specialistů nelze docílit dobrých výsledků. Po prvním zakrytí lépe vidoucího oka u dítěte s těžkou tupozrakostí dítě velice špatně vidí. Je nutné rodičům zdůraznit, že dítě nesmí být po zakrytí oka ponecháno samotné kvůli nebezpečí úrazu. Na místě je velká trpělivost, důslednost a pravidelnost cvičení, které doporučí lékař nebo ortoptista. Musíme co nejvíce zatížit prací do blízka tupozraké oko, samozřejmě po důkladném zakrytí lépe vidoucího oka. Je velké množství činností, při kterých dítě může tupozraké oko namáhat. Od prohlížení obrázkových knížek, navlékání korálků u holčiček a stavebnic u chlapců až po počítačové hry a četbu u těch starších. Po každém vycvičení tupozrakého oka následuje cvičení obou očí dohromady. Po sérii těchto cvičení, kdy cvičíme spolupráci očí a prostorové vidění, je potřeba minimálně do 12 let věku dítěte dodržet udržovací okluzi. Znamená to půl až jednu hodinu denně číst nebo jakkoli namáhat původně tupozraké oko při zakrytí oka druhého. Pak již k recidivě nedochází. Jestliže se totiž dítě neléčí, přinese si do života pouze jedno aktivní oko. Takto postižený člověk vidí nemocným okem jako přes matné sklo. U těžké tupozrakosti stěží rozezná roztažené prsty ruky na vzdálenost jednoho metru. Tupozraký člověk mívá problémy s prostorovým viděním. Hledí pouze jedním okem, takže vidí jediný, a to plošný obraz. Je tedy ochuzen o prostorový vjem, čímž je zhoršena i schopnost odhadování vzdálenosti. Silná tupozrakost vyřazuje dítě z her a sportu, v dospělosti ho omezuje při výběru povolání a v řadě běžných činností, např. při řízení auta. Pokud zdravé oko postihne úraz, tupozraký člověk ztrácí schopnost vidění. Šilhání (strabismus) je stav, kdy jedno oko sleduje předmět, druhé oko se stáčí jiným směrem, a tím vzniká dvojité vidění. Mozek se dvojitému vidění brání tak, že přestane vnímat informaci z šilhajícího oka, a v případě, že tento stav trvá dlouho, vznikne tupozrakost. Další možností, jak se mozek s touto situací vyrovnává, je vytvoření patologické spolupráce. To znamená, že se spolu oči naučí spolupracovat, ale na sítnici se vytvoří nové místo nejostřejšího vidění. Toto místo ale fyziologicky neodpovídá žluté skvrně na sítnici a vytvořená spolupráce očí je nekvalitní. Šilhání může být sbíhavé nebo rozbíhavé, častější bývá směrem k nosu. Vzniknout může i najednou u dítěte, které předtím nešilhalo. Bývá velmi často spojeno s refrakční vadou, konkrétně s dalekozrakostí. Nejčastěji se manifestuje kolem třetího roku věku. Šilhání není jen vada kosmeticky estetická, ale hlavně vada funkční, jež je spojena s poruchou jednoduchého binokulárního vidění v prostoru. Léčba šilhání u dětí je převážně konzervativní. Cílem léčby je zachování zrakové ostrosti, narovnání očí do rovnoběžné polohy a obnovení binokulárního vidění tak, aby spolu obě oči spolupracovaly. Postup je vždy individuální podle stavu a příčiny zrakové vady. Nejčastěji probíhá formou brýlové korekce a ortoptických cvičení za účelem nácviku současného vidění oběma očima. 

SCREENING A PRAVIDELNÉ PREVENTIVNÍ PROHLÍDKY 

Již v porodnici se u každého novorozence provádí tzv. screening na vrozený šedý zákal jednoduchým prosvícením každého oka oftalmoskopem. Dětský lékař podle vyvolaného reflexu zjistí, zda jsou optická média očí čirá, bez překážek a patologií. Vrozený šedý zákal je možné operovat již několik týdnů po porodu. Rychlost zákroku má v tomto případě značný vliv na budoucí rozvoj zrakových funkcí dítěte. Další orientační vyšetření zraku je prováděno v rámci pravidelných preventivních kontrol u pediatra - ve třech, šesti, dvanácti a osmnácti měsících, ve třech letech a pak každý druhý rok až do devatenácti let. Řada onemocnění a vad očí vzniká u dětí až v pozdějším věku. Mohou si jich všimnout pediatři při uvedených povinných prohlídkách, ale jsou to především rodiče, kteří lékaře vyhledají, neboť jsou s dítětem v neustálém kontaktu. Právě oni by si měli všímat veškerých změn v postavení očí u dítěte. Snad nejcennější radou je, aby pátrali v rodině a zjistili, zda někdo trpěl jakoukoli oční vadou. Jedná se až o 70% pravděpodobnost, že dítě vadu zdědí.

KDY K LÉKAŘI?

Lékaře navštivte ihned, jakmile zpozorujete u dítěte některou z následujících skutečností: 
• občasné pošilhávání vodorovně nebo nahoru-dolů 
• nepřirozený sklon hlavy (dítě tak může vyrovnávat určitý typ šilhání) 
• pravidelné přivírání jednoho oka 
• světloplachost nebo žádná reakce na světlo • bělavá či žlutě zářící zornice 
• třesoucí se oči - viditelné kmitavé pohyby očí nebo bloudivé pohyby očí 
• časté mnutí očí 
• zvláštní odlesky v zornici 

U starších dětí: 
• rychlá únava při práci nablízko, nezájem o drobné detaily na obrázcích 
• snaha sedět co nejblíže u televize 
• špatná lokalizace předmětů (dítě může sahat mimo nabízené předměty) 
• časté mnutí očí 
• mhouření očí 
• zakopávání, pády, narážení do nábytku • psaní, kreslení velmi blízko podložce 

ZÁVĚREM

Je žádoucí, aby si rodiče i u docela malého děťátka všímali jeho reakcí, zda při pozorování předmětu nenaklání hlavičku, nedívá se na hračky pouze jedním okem, nepřivírá jedno oko, nesahá mimo nabízenou hračku atp. Na oční vadu může upozornit také fakt, že dítě sedí blízko u televize nebo ho vyčerpává kreslení, prohlížení obrázků či jiná práce nablízko. Pokud takové chování zaregistrujete s podezřením na poruchu vidění, navštivte okamžitě lékaře. Oční problémy u dětí nepodceňujte v situaci, když je jeden z rodičů postižený tupozrakostí nebo strabismem, případně se s těmito vadami léčil v dětství. Oční čočka je u dětí velmi pružná, dokáže dobře akomodovat a pravidelné oční prohlídky jsou pak jedinou možností, jak oční vadu zjistit. Lékaři u oční vady v rodinné anamnéze doporučují absolvovat odborné prohlídky opakovaně, minimálně 1x ročně, a to i tehdy, když žádné příznaky oční vady nepozorujete. Ophtalmolog má dnes řadu možností, ale důležité je přijít včas. Čím později se s léčbou začne, tím menší je šance na efektivní pomoc.

Lucie Zímová

NDFkMzF