PHARMA NEWS - odborný časopis

Odpovědnost lékárníků – díl pátý

Mgr. Adam TIETZ, advokátní koncipient

FORLEX s.r.o., advokátní kancelář

V předchozích dílech mini série článků zaměřených na odpovědnostní vztahy při výkonu farmaceutických povolání jsme se zaměřili a postupně se zabývali problematikou disciplinární, správněprávní, občanskoprávní a trestněprávní odpovědnosti lékárníků. Každá z těchto oblastí se vyznačuje určitou mírou speciality, co se jednotlivých povinností a následků v případě jejich porušení týče. Jedna oblast nám však stále chybí.

Poslední díl této odpovědnostní minisérie bude zaměřen na odpovědnost pracovněprávní, se kterou se můžeme setkat pravidelně, a to jak v rovině odpovědnosti provozovatelů lékáren vůči svým zaměstnancům, tak odpovědnosti lékárníků vůči svým zaměstnavatelům a následné odpovědnosti regresní. Pracovněprávní odpovědnost může nastat hned z několika důvodů, jakými jsou porušení pracovních povinností, neuspokojivé pracovní výsledky či například v případě, kdy zaměstnanec způsobí svému zaměstnavateli škodu apod.

Základní právní úpravu na poli pracovněprávní odpovědnosti představují dva právní předpisy, a to zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce („Zákoník práce“), který vymezuje veškeré otázky týkající se pracovněprávního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, vč. problematiky odpovědnosti za způsobenou škodu při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, a zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy („Zákon o BOZP“), jenž dále upravuje základní pracovněprávní povinnosti.

Pracovněprávní odpovědnost představuje jeden z nejčastějších typů právní odpovědnosti u zdravotnických pracovníků, u lékárníků není situace odlišná. Pracovněprávní odpovědnost se uplatňuje jak samostatně, tak i společně s dalším typem odpovědnosti. V praxi tak může dojít k odpovědnosti lékárníka např. za schodek na svěřených hodnotách, který bude dosahovat takové výše a bude způsoben takovým způsobem, že lékárník bude čelit rovněž odpovědnosti trestněprávní. Společně s pracovněprávní odpovědností může vzniknout také i občanskoprávní odpovědnost. Jako příklad si můžeme uvést situaci, kdy lékárník odpovídá zaměstnavateli za porušení závazných pracovněprávních postupů a pacientovi pak za újmu na zdraví.

OBECNĚ K PRACOVNĚPRÁVNÍ ODPOVĚDNOSTI

Jak již bylo nastíněno výše, pracovní právo vytváří autonomní systém odpovědnosti, který můžeme rozčlenit na jednotlivé kategorie, a to na odpovědnost za škodu, která se vyznačuje právem poškozené osoby na náhradu vzniklé škody a povinnosti škůdce takovou škodu nahradit; odpovědnost za porušení protiprávního jednání a neuspokojivé pracovní výsledky, které se vyznačují právem zaměstnavatele sankciovat zaměstnance a povinností zaměstnance zákonný postup zaměstnavatele strpět apod.

ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNANCE

Při nástupu do zaměstnání bývá ze strany zaměstnanců podepisována tzv. dohoda o hmotné odpovědnosti, kterou lze uzavřít individuálně či společně (např. společně se všemi lékárníky dané lékárny). Svěřenými hodnotami dle dohody o hmotné odpovědnosti mohou být pouze takové předměty, které slouží k obratu nebo oběhu (např. peníze v hotovosti, zboží a zásoby lékárny, zásoby laboratoře lékárny apod.). Aby byla dohoda o hmotné odpovědnosti platná, musí být uzavřena písemně. Při individuální hmotné odpovědnosti odpovídá daný zaměstnanec až do výše skutečné škody. Naopak, u společné hmotné odpovědnosti se náhrada škody rozpočítává mezi jednotlivé zaměstnance podle jejich průměrného výdělku (u vedoucích zaměstnanců a jejich zástupců se podíl na náhradě zvyšuje).

Pokud ke „schodku“ dojde, je na zaměstnanci samotném, aby prokázal, že za vznik schodku, tj. škody, nemůže, resp. že ji nezavinil. Naopak, zaměstnavatel musí prokázat, že dohoda byla platně uzavřena a škoda doopravdy vznikla.

Co se však stane, pokud taková dohoda uzavřena nebude? V takovém případě se uplatní obecná úprava odpovědnosti zaměstnanců za škodu podle Zákoníku práce. Obecná odpovědnost zaměstnance vzniká v případě zaviněného porušení povinností (ať už nedbalostního či úmyslného) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Odpovědnost může být pouze částečná, a to při spoluzavinění ze strany zaměstnavatele. Rozsah škody je limitován čtyřapůlnásobkem průměrného měsíčního výdělku. Tato limitace se však neuplatní v případě, kdy zaměstnanec způsobil tuto škodu zaměstnavateli úmyslně (např. za účelem poškození lékárny, která se mnou rozvázala pracovní poměr), popř. v opilosti či pod vlivem návykové látky.

Skutková podstata odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů spočívá v odpovědnosti zaměstnance za ztrátu předmětů (nástroje, přístroje, další předměty), které mu byly ze strany zaměstnavatele svěřeny. V praxi se tak může jednat o služební telefon, počítat apod. Tato odpovědnost dopadá pouze na předměty, které má příslušný zaměstnanec k výlučnému užívání. Zaměstnavatel prokazuje předání takovýchto předmětů předávacím protokolem, zaměstnanec se následně může zprostit odpovědnosti tím, že prokáže, že ztráta (a tím i na straně zaměstnavatele škoda) vznikla bez jeho zavinění.

Zaměstnanec může být svému zaměstnavateli rovněž odpovědný za vyrobení vadného výrobku tím, že poruší předepsané technologické postupy apod. Zaměstnavateli v takovém případě vzniká škoda spočívající v nákladech zaměstnavatele na vynaložený materiál, mzdu apod. V praxi je možné představit si např. odpovědnost lékárníka za špatnou laboratorní přípravu způsobenou nerespektováním předepsaných procesů, která pro zaměstnavatele může představovat zbytečné náklady na vstupní suroviny.

Zaměstnanec je rovněž povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku, v případě hrozící škody je pak povinen na ni upozornit nadřízeného zaměstnance. Při nesplnění vzniká zaměstnanci odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnosti předcházet škodám.

V neposlední řadě může být zaměstnanec odpovědný svému zaměstnavateli i přes to, že k žádné škodě nedojde. Tato odpovědnost může nastat v případě porušování pracovní smlouvy, náplně práce, pracovního řádu, vnitřních předpisů apod. Zaměstnanci v takovém případě hrozí písemná výtka, peněžitý postih či dokonce rozvázání pracovního poměru / okamžité zrušení pracovního poměru, a to dle četnosti a intenzity daného jednání.

ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNAVATELE

Odpovědnost dle Zákoníku práce neleží pouze na straně zaměstnance, ale také na straně zaměstnavatele, tj. provozovatele lékárny. Ten je v souladu se Zákoníkem práce odpovědný hned v několika případech, mezi které řadíme obecnou odpovědnost, odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání, odpovědnost za škodu na odložených věcech a odpovědnost za škodu vzniklou při odvracení jiné škody.

Obecná odpovědnost zaměstnavatele v sobě obsahuje odpovědnost za škodu způsobeno při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Zaměstnavatel je rovněž povinen nahradit takovou škodu, kterou způsobili při „plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.“ Naopak, tato odpovědnost na straně zaměstnavatele nevzniká, pokud škoda vznikne dopravními prostředky, které použil zaměstnanec bez souhlasu zaměstnavatele. Zaměstnavatel se může ze shora uvedené odpovědnosti vyvinit, a to v případě zavinění ze strany zaměstnance (dle míry zavinění zaměstnance).

V praxi se můžeme setkat rovněž s odpovědností zaměstnavatelů za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Zaměstnavateli může tato odpovědnost vzniknout bez ohledu na zavinění, tj. bez ohledu na porušení jakékoliv povinnosti jemu kladené. Za pracovní úraz lze v souladu se zákoníkem práce považovat poškození zdraví, ke kterému došlo v průběhu plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Zaměstnanci v takovém případě přísluší jak náhrada majetkové újmy (např. reparace za snížení mzdy apod.), tak i té nemajetkové (např. náhrada bolestného a snížení společenského postavení apod.).

Vedle odpovědnosti za pracovní úrazy stojí rovněž odpovědnost za nemoci z povolání. Tato odpovědnost může zaměstnavateli vzniknout v tom případě, když v jeho provozu existují takové podmínky, které určitý typ onemocnění mohou vyvolat. Na zaměstnavateli je v takovém případě, aby vyvrátil domněnku, že nemoc vznikla v důsledku podmínek působících u zaměstnavatele. Za škodu způsobenou nemocí z povolání odpovídá vždy ten zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec naposledy pracoval v podmínkách, při kterých nemoc z povolání může vzniknout. Podle délky předchozích zaměstnání pak může zaměstnavatel uplatnit regresní nároky vůči těmto zaměstnavatelům. K výkonu farmaceutického povolání se váží zejména ty nemoci z povolání, které souvisí s expozicí chemických látek, popř. ty, které souvisejí s rizikem nákazy přenosných a parazitárních nemocí.

Nárok z odpovědnosti za škodu na odložených věcech může u zaměstnavatele uplatnit takový zaměstnanec, u kterého došlo k poškození odložených věcí při plnění pracovních úkolů / v souvislosti s nimi, a to na místě k tomu určeném / obvyklém. O vzniku škody musí zaměstnanec zaměstnavatele upozornit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl. Odpovědnost za škodu zaměstnavatele je limitována částkou 10.000 Kč v případě, že se jedná o věci, které zaměstnanec do práce obvykle nenosí a které zároveň zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy. V plné výši je zaměstnavatel odpovědný za škodu na věcech převzatých do zvláštní úschovy a v takovém případě, kdy škodu způsobil jiný zaměstnanec.

V neposlední řadě je potřebné uvést rovněž odpovědnost při odvrácení škody. Pokud zaměstnanec při odvrácení hrozící škody, kterou sám nevyvolal, utrpí škodu, je zaměstnavatel povinen mu nahradit věcné škody a účelně vynaložené náklady. K odvrácení škody však musí ze strany zaměstnance docházet přiměřeným způsobem.

ZÁVĚR

Jak vyplývá ze shora uvedeného, pracovněprávní odpovědnost obsahuje řadu různých situací, u kterých může ke vzniku odpovědnostního vztahu dojít.

Při výkonu farmaceutického povolání, stejně jako u ostatních zdravotnických povolání, přichází v úvahu celá řada odpovědnostních vztahů, které chrání pacienty před jednáním, jež je v rozporu s pracovněprávními předpisy a které chrání zaměstnavatele před protiprávním jednáním zaměstnanců a naopak. 

Pracovněprávní odpovědnost může mít značný vliv na samotnou existenci pracovněprávního poměru. Z hlediska výkonu samotného farmaceutického povolání je pro lékárníky klíčové, aby jednotlivé odpovědnostní vztahy byly řádně nastaveny, vč. předpokladů pro vznik odpovědnostního vztahu a limitů náhrady škody. V praxi může být problematické např. nastavení odpovědnosti při tzv. dohodě o svěřených hodnotách, pakliže je dohoda uzavřena s více zaměstnanci (např. se všemi lékárníky dané lékárny). Co se postavení zaměstnavatele týče, je potřebné vnitropodnikovými předpisy nastavit podmínky výkony samotné práce ze strany zaměstnanců tak, aby se odpovědnosti a popř. i regresním nárokům předcházelo.

 

ZDROJE

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce;

Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy.