PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Olga Lounová: vysněný cíl - Dakar



Hezký den přeji. Nezlobte se, ale mě tak fascinuje představa malé dívenky, která se v Osečné řítí z kopce v dřevěné motokárce, že prostě musím začít otázkou, jak a kdy jste se dostala k rallye závodům a co vás na nich tak nadchlo?

Popravdě jsme měli udělané takové káry ze spodní strany kočárků. Romantika malé vísky je právě v tom, že se holky často dostanou do klučičí party. Navíc nás rodiče brávali na závody jako diváky. Když jsem získala možnost jet po natáčení filmu o rally závodech Tacho zkušební exhibici, neváhala jsem ani minutu.

Co v tomhle sportu považujete za svůj největší úspěch a máte v tomhle směru nějaký vysněný cíl?

Už to, že můžu usedat za volant pravidelně v rámci mistrovství České republiky, považuji za úspěch. Letos mě čeká celá sprint série. Vysněným cílem by mohla být účast alespoň na jednom závodu mistrovství světa. A taky DAKAR.

Našim čtenářům jsem zapomněl sdělit, že Osečná je místem, kde jste vyrůstala. Můžete na chvíli, prosím, zavzpomínat na svoje dětství a na to, jakým dítětem jste byla?

Dychtivým, bych tak řekla.

Chodila jsem na všechny kroužky, které se u nás nabízely.  Bavilo mě zkoušet a poznávat nové věci.  S partou sousedských dětí jsme byli pořád venku a něco vymýšleli. K tomu jsem od páté třídy jezdila skoro každý víkend na vandry s kytarou a skvělou partou lidí, Zbojníci. Pak jsem taky jezdila na koncerty s kapelou. S rodiči jsme zase podnikali výlety.

Mimochodem jsem z ještě menší části Osečné, ale velmi vzácné, z lázeňského místečka Lázně Kundratice. Všude jsem ale měla chuť vystupovat.

Po ukončení studia na Pedagogické fakultě v Liberci jste zamířila do Prahy a získala absolutorium na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Co vás nasměrovalo k umělecké činnosti?

To kdybych věděla! Naši jsou spíš pragmatičtí. Ale oba rodiče mají chuť budovat, a když budujete, tak taky tvoříte. Asi tam jsou základy. Od mala jsem ale zpívala na všech vánočních besídkách a ve sboru, učila se na kytaru. Hodně jsem četla. Na vandrech se naučila pomáhat přírodě a ostatním. To všechno dohromady vyklíčilo v duši básnířky a písničkářky, která vkládá vše, co chce říct, do písní.

Jak moc bylo obtížné prosadit se na současné scéně a co v tomto ohledu považujete za zásadní zlom?

U nás je obtížné se dostat přes předsudky. Ten, kdo přijde na koncert, pustí si pár mých písní na Youtube, pochopí lépe, kdo jsem, než skrze média.

Zajímal by mě také, jak se tak říká, „tvůrčí proces“ vedoucí ke vzniku hudby a písňových textů. Kde (kdy, s kým) se vám nejlépe skládá?

Po dobrém koncertě mám vždycky chuť tvořit. Jindy zase, když není dobrý den. Nebo vidím něco zajímavého. Zní to divně, přijde to vždy v neočekávanou chvíli, neznamená to ale, že bych to měla přestat pokoušet. Chuť si zahrát, přeroste většinou v chuť něco nového zkusit, někdy ale je z toho jen to hraní.

Vaše první kapela se prý jmenovala „Modré houpačky“.  Můžu vás rozhoupat zase k troše vzpomínání na tuhle i ostatní skupiny, ve kterých jste účinkovala?

Mě na mé práci baví nejvíc koncertování. Chystám na zimu turné. Živý kontakt s diváky, pohledy z očí do očí. Očekávání. Potěšení. Zklamání. Překvapení. A to dělám doteď. S Modrými houpačkami jsem objela české folkové štace. S Calatheou zase Evropské Gothic - rockové a rockové koncerty. Německo, Polsko, Chorvatsko i Česko. Bylo to perfektní.

Co hobby a koníčky? Kromě rallye se, tuším, věnujete například thajskému boxu? Máte ještě nějaké další záliby?

Teď se už naplno začínám připravovat na zimní turné 2016. Jsem optimista. Chci předvést kromě skvělé živé muziky i nějakou menší show. Zatím je to přísně tajné. Ale kondici si udržuji právě thajským boxem a Body Body cvičením nebo posilovnou DrFit, jógou.

Jak pečujete o své zdraví? Přeci jenom se věnujete i sportům, kde hrozí neustále nějaké zranění...

Cvičím. Jím zdravěji. Občas hřeším, ale snažím se ovládat. Každé ráno vypiju sklenici vody s citronem s doplňky stravy na vlasy, vitamíny, minerály jako kalcium, magnézium a další. Dbám na vitamín B17, protože věřím, že je prevencí rakoviny a infarktů. Nepiju kafe.

Jaký životní úspěch vás osobně nejvíce potěšil?

To, že se můžu plnohodnotně živit muzikou, je nevychutnatelný pocit. Děkuji všem, kteří mi to umožňují a ještě mi dávají velmi najevo, že jim moje skladby pomáhají v životě. Slyšet, že máte léčivý hlas, je také úspěch, za který jsem šťastná.

A naopak, je něco, co považujete za svůj největší neúspěch?

Bohužel, mi některé věci dlouho trvají. Například než se odvážím ukázat nové nápady, je už pak pozdě je ukázat. Takhle jsem, myslím, proplýtvala několik krásných záležitostí. Co nadělám, nejspíš jsem perfekcionalistka.

Máte nějaké oblíbené motto nebo životní moudro, které vás zvlášť oslovuje?

Never Quit. Nikdy to nevzdávej. Holt nikdy nevíte, jak moc blízko jste byli.

Ještě bych se rád zeptal na vaše muzikálové role. Která vám zatím osobně nejvíce sedla a můžeme se těšit i na vaše další muzikálová působení?

Dlouho jsem muzikály nedělala a zase dlouho nebudu, pokud nepřijde nějaká opravdu velká pecka. Jsem ještě k vidění v Mamma mia v Kongresovém centru. To byla právě třeba ta pecka, která nešla odmítnout. A když už jsem byla v Praze kvůli divadlu, tak jsem vzala krásný komediální muzikál Mýdlový princ. Hity pana Neckáře. A kultovní Angeliku.

Před několika lety jste zaujala značné množství diváků se svou show „Optický klam“. Kde se zrodil tenhle nápad a jak náročné bylo zvládnout - nevím jak to jinak nazvat – akrobatickou choreografii?

Bylo to náročné na přípravu. Zkoušky s kapelou. Do toho tréninky akrobacie a tance. Zpěv a písně jsou na prvním místě, ale chtěla jsem působení textů podpořit ještě i obrazově. Je to síla, vdechnout život slovům a vysílat směr srdce diváka přímým zásahem všech smyslů.

Co by vám v současnosti udělalo největší radost?

Vyprodané turné. Kdyby mi dopadla jedna velká spolupráce v Los Angeles.

A kdyby bylo v Čechách víc optimismu. Nevzdám to.

S přáním všeho nejlepšího

za odpovědi děkuje Filip Rosenbaum

OTZiO