Ostropestřec
Ostropestřec mariánský (Silybum marianum) je původem z oblastí jižní Evropy, jižního Ruska, Malé Asie a severní Afriky. Následně byl domestikován v severní a jižní Americe a jižní Austrálii. V našem prostředí zdomácněl a je považován za jeden z největších a také nejkrásnějších bodláků. Mimo to má velmi významné využití ve farmacii a je tedy dobře, že se na něj nezapomíná.
Velmi typickým znakem jsou u ostropestřce jeho listy, jejichž vzhled, stejně takdruhové jméno jsou vázány s legendou – kdy panna Marie při útěku z Egypta hledala místo, kde by nakojila svého syna, velký ostropestřec jí obklopil svými listy a vytvořil tak nerušené útočiště. Pár kapek mléka však ulpělo na jeho listech, které jsou od té doby bíle skvrnité.
Legenda se promítla i do názvosloví, a to nejen toho českého, ale i latinského. V angličtině je tato rostlina označována také jako „milk thistle“ (mléčný bodlák). Také lidová označení se odkazují na legendu – bejlí panny Marie.
Dalšími lidovými názvy jsou bodlák opilců, kotlačka, Kristova koruna, volčec. Některá starší literatura pak uvádí latinské označení Carduus marianus – tedy bodlák mariánský.
Ostropestřec mariánský je řazen mezi hvězdicovité rostliny (Asteraceae). Jeho vzpřímený, mohutný stonek dorůstá až 150 cm.
Purpurově červené květy a bíle skvrnité listy poskytují rostlině velmi hezký vhled. Proto může být pěstována i jako okrasná.
Rostlina je pro své léčebné účely využívána již více jak 2000 let. Ostropestřec využíval například Dioskorides proti hadímu uštknutí,
Plinius jako podpůrný lék na žlučník, Paracelsus pří píchání v boku, Nicholas Culpeper při žloutence. Rostlina se dostala také mezi rostliny využívané v homeopatii (při poruchách jater, žlučových kamenech a křečových žilách).
Pro léčebné účely se využívá rostlina pěstovaná v kulturách. Z rostliny se využívá v lidovém léčitelství i v komerčních sférách nejčastěji plod. Díky vzhledu je plod (Cardui mariae fructus) často považován spíše za semeno. Plod lze konzumovat přímo (samotný nebo přimíchaný například do müsli či do jogurtu - je dobré předem rozdrtit) jako čaj, nebo formou tablet se standardizovaným obsahem extraktu.
Hlavní obsahovou látkou je silymarin (1,5-3,0 %). Dalšími strukturně podobnými látkami pak silibinin, isosilibinin, silychristin
a silydianin. Látky vykazují antioxidační a hepatoprotektivní aktivitu. Plody ostropestřce jsou proto indikovány k profylaxi a léčbě poškození jater nejčastěji vlivem alkoholu a průmyslových chemikálií. Dále při chronickém onemocnění jater, cirhóze a v rekonvalescenci po prodělané hepatitidě. Denní dávka by měla obsahovat 200-400 mg silymarinu. (Čaj se díky nerozpustnosti silymarinu ve vodě používá spíše při zažívacích
a žlučníkových potížích.)
Nejzajímavější vlastností je hepatoprotektivní aktivita proti Amanita toxinům, tedy proti houbovým jedům Muchomůrky hlíznaté (Amanita phalloides). Přestože se u mnoha studií otrav muchomůrkou hlíznatou
prokázal výrazný hepatoprotektivní efekt, lidé s podezřením na otravu by rozhodně neměli tento stav řešit samoléčbou. Silymarin se v těchto případech podává hlavně jako infúze.
Zdroje u autora
RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.