PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Otázky pro Miroslava Hejdu



Inspirací pro mě jsou lidi.
Snažím se mít vždy oči otevřené.

Dnes už jste v podvědomí veřejnosti nesmazatelně zapsán coby moderátor Vyvolených, talkshow Limuzína a mnozí jistě vzpomenou i vaše působení v regionálním zpravodajství TV Prima, či v rádiu Kiss Proton. Zajímalo by mě, co bylo tím prvotním impulsem, který vás přivedl k moderování. Nepředpokládám, že to bylo vaše vysněné zaměstnání již od dětských let?

Pravda je, že k vysněnému automobilovému závodníkovi to má daleko. Byla to asi náhoda. Vždy jsem miloval auta, a když mi bylo 18, rádio hledalo do promo týmu řidiče. Tady jsem začínal. Jezdil po akcích, lepil plakáty i podával šroubovák. Teprve až po 2 letech jsem zkusil šanci za mikrofonem. Pak už vše nabralo slušné obrátky, ale prvopočátek byl asi fakt náhoda.

O vašem dětství toho koneckonců také není příliš známo, máte ještě někde zasuté takové ty šťastné i smutné „první vzpomínky“ na dětství, o které byste se mohl podělit?

Smutných naštěstí moc není. Jezdil jsem jako malý kluk na kole, závodil jsem na BMX. Po rozvodu rodičů, což je asi jediná smutná událost dětství, jsme se stěhovali do jiné části Plzně a kola jsem nechal. Hrál jsem pak docela dlouho na kytaru, ale na tu se teď taky trochu práší. Nedávno jsem si koupil bicí, jenže času na trénink taky moc není. Co mi ale zůstalo, je vášeň pro auta. Chodíval jsem už jako kluk hodiny po bazarech a jen se díval. Pamatuju si, kolik pro mě znamenalo sedět poprvé na předním sedadle spolujezdce. Záliba v auta mě nepustila. Jen teď už se stala dost drahým sportem (směje se).

Co vám zpočátku na moderování přišlo nejtěžší?

Jednoznačně je to získání respektu a pozornosti publika. Je to vlastně psychologie. Hodně lidí říká, ty se máš – jen si to odkecáš a jdeš. Ale to může říct, jen ten, kdo to nezkusil. Stoupněte si před dav, mluvte a bavte je, získejte si je – ať vás vnímají a ideálně respektují. Člověk musí být v obrovské vnitřní pohodě. Tlak je vyvíjen od více skupin – od pořadatelů, od klientů co akci financují, od lidí co stojí u podia a chtějí se bavit. A do toho přicházíte na podium a všem musíte splnit jejich očekávání.

Co se vaší profese týká, máte nějaký vzor? Někoho, ke komu vzhlížíte, kdo vás inspiruje?

Inspirací pro mě jsou lidi. Snažím se mít vždy oči otevřené. Člověk si může připravit hodně věcí dopředu, ale prvním vstupem se může vše změnit. Miluju improvizaci. Možná i proto, že je podstatně náročnější než odříkávání textu ze scénáře. Lehké úkoly člověka neposouvají.

 V talkshow Limuzína se setkáváte s množstvím osobností české i slovenské kulturní scény. je nějaké natáčení, na které obzvlášť rád vzpomínáte?

Když jsem Limuzínu připravoval, měl jsem jediné přání. Aby to byl netradiční pořad. I proto padla volba na tohle mobilní studio. Dá se kamkoliv dojet, třeba na koncert hosta a cokoliv vymyslet. A tak je to i s hosty. Každý díl je unikátní. Bylo fajn, když přišla Lucie Bílá a přinesla kafe nám oběma. Vzpomínám i na Dana Nekonečného, se kterým natáčení trvalo 3x déle než normálně. Připravoval konfety, zvířátka a pyrotechniku. Jiný host zase odkryl svoje citlivé místo v srdci. Na každého hosta bych si dokázal vzpomenout. Moc mě těší, že je divácky pořad velmi úspěšný, což v době, kdy jsem pořad jako producent i moderátor chystal, byl trochu nedostižný sen. Dnes skutečnost.

Pokud se nepletu, v blíže nespecifikovaný letní den vás čeká vstup do svazku manželského se Zorou Kepkovou, kterou jste minulý rok tak originálně požádal v přímém přenosu o ruku. Můžete nám už teď něco „prásknout“ nebo svatba podléhá přísnému utajení?

Děkuju, že říkáte originálně. Bylo to hlavně pro nás dva, náš životní zážitek. Zorka skutečně nic netušila. Že to nabere tak pozitivní divácké reakce, mě překvapilo. Utajit se podařil i následný oběd přímo na Petřínské rozhledně, procházka po hradu nebo večeři na lodi. Byl to rozhodně životní zážitek…. A tak to chceme i v den svatby.

Vaše budoucí manželka je rovněž známou moderátorkou – Promítá se práce i do vašeho soukromého života, čili zkrátka, nekecáte do toho občas jeden druhému?

Myslím, že dříve jsem do toho kecal jen já jí. Obávám se, že po svatbě už se to otočí naopak (směje se). Zorku jsem do rádia Kiss Proton nabíral jako sympatickou slečnu absolutně bez zkušeností. Tehdy u nás pracovala jako hosteska. Byla zapálená a věřil jsem, že by to mohlo klapnout. Vztah to byl pouze pracovní. Asi až rok poté, jsme spolu začali chodit. Když se podívám dnes, kam se dostala během pár let, mám z toho tedy radost nejen jako partner. 

Přihodil se vám někdy během moderování nějaký pěkný trapas? (nic tak nepotěší srdce divákovo, jako perná chvilka moderátora, že?:))

Byla by to nuda, kdyby se nestal. Nedávno se mi v limuzíně povedl brept – kdy jsem mluvil o Pavlovi Vohnoutovi. Ze mě všem vypadlo jméno Hovnout... Měl jsem šanci to vystřihnout, ale neudělal jsem to. Věřím, že některé moje perná chvilka potěšila (směje se).

Vypadáte v dost dobré fyzické kondici. Věnujete se s oblibou nějakým sportovním aktivitám?

Děkuju, nosíte čočky, když nevidím brýle? (smích)Mám vše od přírody. Do posilovny chodím pravidelně – jednou ročně. A to ještě když mě kamarád ukecá. Hraju sice každý týden fotbálek a všeobecně se snažím sportovat. Ale to jen, abych netloustnul. Nejsem typ kulturisty, co na těle ladí svaly.

Co vy a péče o zdraví? Máte nějaké pevné zásady, co se stravy a životního stylu obecně týče?

Určitě nad tím minimálně přemýšlím. Jinak asi jedu stravovací sinusoidu. Když jsem v pocitu, že jsem se cpal, začnu držet klidně i dietu. Pak mám radost, že jsem zhubnul, tak si večer ugriluju. Ideální kompromis se mi moc nedaří. Ale přemýšlím o tom, co jím. A tomu tak dříve nebylo…

K tomu mě ještě napadá – jako rodilý Plzeňák – pivečko a obdobné dobroty, povolujete si?

Jak říkají plzeňští fotbalisté - tak určitěěěě. Nejsem přehnaný pivař, ani žrout sladkostí. Ale člověk si má občas dopřát. Někdy si připadám ve věku, kdy to začíná být jistým druhem orgasmu. A kdo by něco takového odmítl?

Kromě zmíněné svatby vás letos také čeká oslava 30. narozenin, plánujete nějakou větší oslavu?

Abych byl upřímný, nedávno mi to odtajnila Zorka. Vůbec mi to vlastně nedošlo, že už je tu třicítka. Něco určitě udělám. Spojím to pravděpodobně se stavbou domu. Když mi bylo 18,  slíbil jsem si, že do 30 chci mít svůj vysněný dům. Letos zahajujeme stavbu, tak určitě oslava proběhne i tam.

Oblíbené motto nebo citát, který s oblibou používáte?

Lidé rostou s úkoly! Pevně doufám, že to nikdo dříve neřekl a jednou si ho nechám zaregistrovat na své jméno. (směje se) Je to mé osobní motto. Splnit úkol, co si člověk zadá sám. To mě posouvá do míst dříve absolutně nemožných.

Zbývá vám čas na nějaké záliby a koníčky? čemu se rád věnujete, když zrovna není co na práci?

Zima je pro mě hlavně pracovní. Rádio, natáčení, plesy, klientské večírky, diskotéky a další práce. V letním se přepínám a snažím se více odpočívat. Mám rád léto. Zahrada, voda, výlety, čtyřkolka a jakýkoliv aktivní odpočinek. Neumím moc sedět na houpačce a koukat jak mraky plují.

Cokoliv, co byste rád řekl nebo komentoval, ale nikdo vám k tomu ještě nedal prostor? Sem s tím….

Když potřebuju, tak si k tomu prostor udělám (směje se). Ale poselství tedy zanechám. Užívejme si! Přijde mi, že se poslední dobou mluví už jen o věcech negativních. Všichni lítáme a něco řešíme. Život není jen práce, finanční krize nebo třeba závistivé reakce okolí. Stejně jsou to nakonec jen lidské maličkosti, které nás dělají šťastnými…

Za odpovědi děkuje Filip Rosenbaum

YzJkM2