PHARMA NEWS - odborný časopis

Lenka Olšanová: Lektorka hereckých talentů

Sedíte doma u televize a film či seriál vás tak pohltí, že zapomenete na všechno ostatní… Může za to napínavý scénář, velkolepá výprava, či skvělý herecký výkon. Právě s tím posledním má hodně co dočinění Lenka Olšanová, herecká lektorka, která připravuje a provádí známé tváře náročnými výzvami před kamerou. Co taková práce obnáší?

Pojďme začít jednoduše: Kdo je Lenka Olšanová?

Lenka Olšanová je máma, manželka, herečka a improvizátorka a herecký pedagog. Přesněji jsem herecká lektorka (nebo jak říkají v zahraničí acting coach) s patnáctiletou praxí.

Vím, že máte bohaté herecké zkušenosti v divadle, v televizi, a to dokonce v angličtině a francouzštině. Jak dlouho hrajete?

Máte pravdu, že praxi v divadle mám víc než pětadvacet let! Dalších deset let se věnuji herectví na kameru, a to převážně v angličtině. Právě u zahraničních produkcí je výuka tzv. „Film acting a screen acting“ zcela běžná, zatímco u nás chybí. Proto jsem založila workshopy Před kamerou s kameramanem Miloslavem Holmanem a režisérem Radimem Špačkem. De facto už přes deset let nahrazujeme školu filmového a seriálového herectví, která v Česku téměř není…

Víte, kolik lidí se u nás může označit za hereckou lektorku?

To netuším. Hereckých pedagogů je tady pochopitelně hodně. Ti jsou na každé škole a učí divadelní herectví, tedy to nejzákladnější řemeslo. Ale lektorů na herectví před kamerou, nebo chcete-li acting coachů na přípravu na konkrétní role či kamerové zkoušky, u nás moc není. Perspektiva lidského oka je totiž zcela rozdílná od pohledu objektivem, a tak se herectví určené pro kameru těžko učí bez profesionálních tvůrců s mnohaletou praxí, bez režiséra a filmového kameramana.

V čem jste tedy jiná, než pedagogové na vysokých školách?

Zaprvé v přípravě na práci s kamerou, protože já neučím, jak se pohybovat na jevišti, ale jak fungovat na obraze a v různých velikostech záběrů. Takže pokud připravuji klienty na konkrétní roli, zajímá mě, o jaký žánr a dílo se jedná. Bavíme o dlouhodobém seriálu, minisérii, nebo filmu? V každém se totiž používají jiné záběrové technologie, z toho musíme vycházet. Proto při přípravách spolupracuji se svým kameramanem, nebo i režisérem daného snímku. Rovnou také pracujeme s hercovou fyziognomií, s jeho tělem, duší a hlasem. Jsme maximálně konkrétní.

Můžete být konkrétní, jak jste konkrétní?

Zjišťuji, jaký ten daný člověk používá herecké techniky, nebo přístupy a nabízím mu nové, nebo aktuálnější způsoby, jak k roli přistupovat. Alfou a omegou je pro nás rozbor scénáře a jednotlivých obrazů, pojetí role i memorování textu při přípravách. Dále práce s natáčecím plánem kvůli rozložení fyzické i mentální energie. Po skončení zase řeším zpracovávání role a všech náročnějších zážitků z natáčení. Tím, že herec není na vše sám, má víc mentální energie soustředit se na samotné hraní.

Četl jsem, že máte třináct různých hereckých technik, je to pravda?

Ano. Například metody Lee Strasberga, Stelly Adler, Meisnera, nebo Ivany Chubbuck jsou všeobecně známé. Jenže v praxi je to tak, že herci většinu času tráví logicky hraním… Proto nemají prostor dostudovávat nové metody a trendy, které se vyvýjejí stejně jako v jiných oborech. Novinky sleduji já a snažím se je zapojit do praxe.

Můžete popsat nějakou novější techniku, prosím?

Třeba nová metoda pro pláč. Když nezabírá žádná z ověřených emočních technik, nebo má herec tzv. „vysušeno“ po mnohém opakování záběru, sáhnu k tělesnému nastavení. Řeknu herci, ať na pár vteřin zadrží dech, několikrát se mělce nadechne, pak ať zvedne ramena, stáhne svaly v obličej, případně dlouho nemrká, a to nastaví tělo na pláč. Zároveň to aktivuje tělesné stavy úzkosti, pokud jsou na kameru třeba. Ale nechci moc prozrazovat. Herec má mít svá tajemství, stejně jako třeba kouzelník neprozrazuje své triky. (usměje se) Součástí mé práce je také velká diskrétnost.

Jste tedy pro herce taková pomocná prodloužená ruka, chápu to správně?

Spíše bych řekla profesionální trenérka, v tom je to podobné jako u vrcholových sportovců. Osobně ráda chystám herce na romantické a komediální žánry, pohádky, nebo vedu dětské herce, ale většinou pracuji u komplikovanějších rolí.

Například?

Třeba role s nějakým specifickým druhem psychické poruchy a herec nemá kvůli jiným závazkům tolik času nastudovávat si skutečné případy a jak takový člověk působí. Nebo je potřeba zahrát hyperventilační záchvat. Ve všech takových situacích jsem to já, kdo se poradí s odborníky a i s nimi vymýšlím, jak to ztvárnit na kameru bezpečně, a to po stránce fyzické i duševní.

Kdo v poslední době prošel Vaší péčí?

Mohu uvést příklad Lucie Štěpánkové, která hrála komplikovanou roli v minisérii Případ tanečnice. Ztvárnila Radku Koutnou, která měla psychické výkyvy a došlo u ní k tzv. disociaci (pozn. red.: mentální stav, při kterém se člověk dočasně odpojí od svých myšlenek, emocí, vzpomínek nebo vnímání světa). V takovém případě pochopitelně nebudu v herci hledat, kde se v něm skrývá nějaké psychické narušení…

…takže?

Zvolila jsem techniku, jak já říkám, aby se kamera nažrala, ale herec zůstal celý. (usměje se) Lucce jsem vysvětlila, jak člověk s disociací působí a ta technika na „odpojení se“ byla taková, že svět kolem sebe vnímala jakoby za plexisklem. Cokoliv na ní ostatní herci mluvili, nebo cokoliv okolí prožívalo, se potom Lucky vůbec nedotýkalo. V podstatě se uzavřela do své bubliny a nereagovala na podněty tak, jako by reagovala běžně. Vypnula svoji hereckou bystrost a jednala, jako by byla na sedativech.

Kdo si Vás vlastně platí – produkce, či samotní herci?

To záleží projekt od projektu, ale buď jedna, nebo druhá strana.

A v čem je rozdíl?

Buď pracuji víc pro herce, nebo víc pro produkci. (směje se) Pro obě strany je to ale stejně výhodné. Lépe připravený herec si natáčení užije s větší lehkostí a zároveň to šetří čas a peníze. Je potřeba, aby herec předvedl kvalitní výkon, ale při tom se cítil dobře, protože má vícero závazků. Dříve platilo, že herecké představení bylo nadřazené duševnímu zdraví herce, současný trend je takový, že duševní hygiena má jít ruku v ruce s výkonem před kamerou. Zjistilo se, že herec je také člověk. (usměje se) A tak je důraz na zdraví jedním z dalších cílů mé práce. Před patnácti lety se toto vůbec neřešilo, dnes jde o velké téma. Herci o sebe víc dbají a produkce se tomu snaží jít naproti, což je skvělé.

Proč tady Vaše pozice nebyla dřív?

Dřív možná nebyl na autenticitu takový důraz. Herectví bylo stylizovanější, archetypálnější . Dnes jsou populární charaktery postav spíše obyčejnější, mnohovrstevnaté a celkově lidštější. Myslím si, že to přišlo s rozvojem informovanosti. Přeci jen dřív neměli diváci tolik znalostí a neviděli ostatním oborům do kuchyně. Také tak nemohli srovnávat se zahraniční tvorbou, jako jsou třeba hity z Netflixu. Dnes máme mnohem jednodušší přístup k informacím a tím se zvýšily nároky na herecký výkon, na jeho uvěřitelnost.

Jak to máte se sexuálními scénami, ty jsou také ve Vaší kompetenci?

Kdepak, to si lidé často myslí, ale pletou se. Jedná se sice o příbuzný, ale jinak zcela jiný obor. Já mám na starosti kompletní herecký výkon do té doby, než dojde na sexuální scénu.

A potom co?

Předávám herce člověku, jehož pozice se jmenuje tzv. Intimity koordinátor. Ten má na starost vše okolo erotické scény, ale zase to většinou není herecký kouč, jako já. Jsou to opravdu dvě rozdílné profese. V mé profesi musíte především dobře znát systém natáčení. Na spoustu věcí není čas a tomu se musí má práce přizpůsobit.

Dnes se dají objednat on-line kurzy od hollywoodských hvězd, které radí hercům z celého světa. Je tedy třeba Angelina Jolie Vaše konkurence?

Jasně, určitě je zajímavé nahlédnout do kuchyně někomu slavnému. Ale myslím, že je to úplně něco jiného. Já pomáhám rozvíjet daného konkrétního člověka. Je to práce na míru, ne obecná jako v on-line světě. Tyto hollywoodské kurzy jsou jednak jiné geopoliticky, protože to, co funguje v USA, nemusí fungovat u nás. A hlavně – to, co funguje Angelině Jolie, nemusí fungovat jiné herečce jiného vzhledu a hereckého vybavení…

Takže byste si troufla radit i zkušeným hercům typu např. Klára Melíšková, nebo Ivan Trojan?

Netroufla bych si jim nabízet svoje služby, mám před nimi pokoru. Ale kdyby za mnou taková hvězda přišla s tím, že chce rozšířit svůj herecký rejstřík, potom ano. I slavným hercům se ráda pokusím ukázat jejich další herecké možnosti. Samozřejmě nemám patent na herectví, ale byla bych poctěna, kdybych mohla rošířit herecký rozvoj a vzdělání i takovým ikonám.