PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Rozhovor - Michal Kavalčík



 

Michal Kavalčík: Ruda z Ostravy je nesmrtelný

Populární herec, moderátor a bavič Michal Kavalčík (43) se proslavil díky své postavě Rudy z Ostravy. Do sprostořekého hudebníka se už sice nepřevtěluje, ale sám si uvědomuje, že jeho Ruda bude žít věčně. Alespoň na internetu…

Michale, dostáváte na Rudu z Ostravy ještě často otázky?

To víte, že ano. Není to už tak intenzivní, jako když jsem s ním v červnu roku 2016 skončil, ale Ruda je stále silné téma. A myslím, že to ještě dlouho přetrvá. Přeci jen on byl hodně výrazná postava, existoval jedenáct let.

Přemlouvají vás k návratu?

Samozřejmě mě ukecávají, aby se Ruda vrátil. Prý klidně i s parukou, že to bude o to vtipnější. A často na mě lidé volají, nebo píšou smsky: „Zduř Rudo!“

On s vámi Ruda stejně zůstane do konce života…

Tak jasně. Došlo mi to, když jsme v roce 2016 točili film Komici s.r.o. The Tour. Hráli jsme tehdy v Mladé Boleslavi a na podpisové akci zůstal jako poslední jeden divák, který Rudu miloval. Řekl jsem mu, že má jeden z posledních podpisů Rudy, že už za chvíli nebude. A on na to: „Počkej, jak jako Ruda nebude? Na internetu zůstane pořád, ne?“ V tu chvíli mi došlo, že tady Ruda opravdu bude navždy. Tu větičku jsem si zapamatoval, dokonce mě to tenkrát rozbrečelo. Použili jsme ten záběr i do filmu a lidé se smáli, protože mysleli, že Ruda je tak dobrý komik a hraje i pláč…

Jaký je tedy život s krátkými vlasy a jménem Michal Kavalčík?

Když nastal konec té postavy, zažil jsem tehdy rok krize, protože všichni pořád chtěli Rudu. A když jsem jim na pracovní nabídku řekl, že to bude taky vtipné, ale že přijede Michal v saku, často se lekli a zavolali někomu jinému… Naštěstí se ale vyplatilo tečku udělat a zhruba po roce se všechno zase rozjelo. Skončil jsem sice úspěšný pořad na Frekvenci 1, který uváděl Ruda, ale v dubnu 2017 jsem začal pracovat na celoplošném Radiu Kiss, kde mám denně od devíti do dvanácti vlastní show. A krátce na to přišel nápad, že by se rádio moderátorsky propojilo s Primou, protože oboje má stejného majitele.

Tak jste se přesunul do Divošek?

Nejdřív vznikl nápad, že budu do Divošek jen natáčet videa. Jenže to nebylo tak dobré, ale protože odcházela na mateřskou Lucie Šilhánová, pozvali mě na casting moderátora. A to se uchytilo.

Na Primě se objevujete už téměř dva roky, baví vás divácké zprávy?

Jasně! Vždycky říkám, že všichni tři moderátoři – já, Andrea Košťálová i Petr Vojnar – jsme postižení sociálními sítěmi… Umíme v tom chodit, o to je to pro Divošky jednodušší a pro nás radost. Klasické zprávy jsou napříč světem negativní, protože funguje ozkoušený model s lidskými tragédiemi. Ale Prima to, myslím, pěkně rozbila, kdy po těch občas nepříliš pozitivních zprávách, divák dostane pár minut legrace. Ukážeme lidem, co nestihli vidět přes den na sociálních sítích a vůbec shrneme, co teď frčí za virální videa. Já rád říkám, že Divošky jsou světlo na konci tunelu. (směje se)

Máte pocit, že díky Divoškám se videa ze sociálních sítí dostanou i ke starší generaci?

Myslím, že ano. I když třeba moje maminka si před třemi lety založila Facebook, protože chtěla vědět, jaké fotky tam její děti dávají a co dělají. Takže už jí to nemusíme složitě přeposílat mailem. Takže bych řekl, že čím dál víc starších lidí s tím umí pracovat. Nemají asi Instagram, nebo neumějí vysílat live. Někdo říká, že je dnes Facebook sociální sítí starších, ale to jsou takové vlny.

Vy sám jste na sociálních sítích hodně aktivní.

Taky někdy uvažuji nad tím, jestli už nemám svých kanálů moc. Ale všude mám zajímavá čísla a přišlo by mi nefér vůči těm, se kterými jsem takzvaně budoval Facebook, ho teď prostě vypnout. Dnes je fenoménem Instagram a uvidíme, kam až to půjde. Hlavní ale je, že mě baví ty sítě naplňovat a točit videa. Nedávno jsem byl na retro plesu, a tak jsem mladé generaci mohl ukázat bony, tuzex a další vzpomínky na minulost. Využívám sociální sítě k propagaci i osvětě a zatím to funguje.

Plníte si obsah opravdu sám?

Přesně tak. Nikdy jsem neměl agenturu, která má hesla ke všem mým aplikacím. Vím, že někteří zpěváci a herci, kteří v tom neumí až tak chodit, anebo nestíhají, právě takové agentury mají a ty jim obsah třikrát týdně plní. Ale ono je vždycky poznat, kdy je to marketingově řízené. Možná, že právě v autentičnosti byla síla Rudy z Ostravy a dnes Michala Kavalčíka na sociálních sítích. Vlastně Ruda má nyní i po dvou letech na Facebooku 310 tisíc odběratelů. A co je vtipné, Banik Ostrava jich má devadesát, míň než Ruda má i AC Sparta Praha a donedávna měla třeba méně i Lucka Bílá… Totiž vše, co na sociální sítě dávám, je skutečně ode mě, a to lidé milují. Přesně proto má úspěch Beyonce, Ariana Grande, nebo Cristiano Ronaldo, všichni jsou autentičtí a lidé tomu věří. Jakmile za tím divák cítí kalkul, lajky nebudou přibývat.

Vypadá to, že v sociálních sítích jste se našel…

Já tím žiju a dokonce jsem si musel pořídit na mobil dvojitou baterku, aby mi vydržel nabitý celý den. Stávalo se, že jsem ráno odešel do práce a ve dvě odpoledne jsem měl vybito. Zase je to strašný důkaz toho, že je na mobilu člověk přibitý celý den a zdraví jde trochu stranou. Pravá ruka už pak kolikrát dostávala křeče.

Co říkáte na děti, které koukají víc do mobilu, než aby si spolu hrály? Chtě nechtě to trochu přiživujete…

No… (zamyslí se) Víte co, to bychom mohli říct, proč lidé jezdí tolik autem, když se v nich tolik z nich zabíjí?! To bychom opravdu nemohli nic. Je to fenomén a možná brzy přijde doba, kdy bude zase IN nebýt na sociálních sítích. Ale zase je fakt, že tohle už se říkalo před pěti lety… Já to beru tak, že Instagram a další prostě patří k této době. V osmdesátých letech frčely walkmany a všichni chodili po ulici se sluchátky na uších. Pak přišel třeba fenomén snowboardu a zase se říkalo, že to jsou blázni a nechtěli je ani pouštět na svahy, protože prý prkno ničilo sjezdovky. A dnes to nikomu nevadí. To jsou vždycky jen takové, jak já říkám, kecy! Samozřejmě člověk musí vědět, kdy už je za čarou a já si také od sítí dávám často pauzu a už tam neláduji tolik obsahu. Zjistil jsem, že jen to trochu okořenit má větší záběr než tlačení na sílu.

Ostatně doma máte osmiměsíčního synka. Ten vás činí nejvíc šťastným?

Měl jsem štěstí už před čtyřmi lety, kdy jsme se poznali s mojí snoubenkou Zuzankou a zrovna teď v dubnu máme výročí. Zuzanka se stala mojí manažerkou, ale za pár měsíců přeskočila jiskra a z pracovní lásky se stala ta životní. My spolu hodně cestovali a na jednom z výletů u skleničky vína padla myšlenka, že by příště mohl jet někdo s námi. Nějaký prcek… Vysadili jsme všechny antikoncepční pomůcky a vida – někdo čeká rok, někdo deset let a nám se to povedlo na poprvé! Takže máme krásného kluka Dejvíka. Navzájem jsme se našli a je to krásné.

Máte ještě syna Alexe, který se potatil, že?

Ano, v červnu mu bude patnáct a dostal se na státní konzervatoř, takže půjde ve šlépějích táty a moc se na to těší. Herectví se věnoval asi od páté třídy v divadelním souboru při Národním divadle. Dával jsem mu ze začátku tak čtrnáct dní, ale on tam vydržel, nacvičili čtyři krásné premiéry a teď dokonce hrajeme společně v pohádce Kocour v botách v divadle Brodway. Já si ale jinak řekl, že si dám od muzikálů roční pauzu a až někdy na podzim, nebo příští jaro bych zase začal něco zkoušet. Teď si chci užít rodinný život a syna. Zuzanka má dvě děti, těm je dvanáct a deset, takže jsme velmi početná rodina a děti si rozumí, takže všechno funguje. Když to shrnu, teď mi jde karta pracovní i životní. Jen je potřeba víc odpočívat.

Autor fotek: Petra Klačková

 

 

 

Nzk0YjdlNm