PHARMA NEWS - odborný časopis

Zakladatelka prvního Mamma centra Miroslava Skovajsová: Péče o ženská prsa je správná

MUDr. Miroslava Skovajsová, Ph.D. Jméno pětašedesátileté lékařky je v českých luzích a hájích dobře známé nejen díky akademickým titulům. Jsou to totiž už tři dekády, co v ČR založila první mamografické centrum a zachránila tak životy tisíců žen! Možná za tím vším bylo její vlastní astma... Více v exkluzivním rozhovoru.

Jaké jste měla léto, pracovní, nebo odpočinkové?

Od každého trochu. Užila jsem si krásné dny u moře, byla jsem ale hodně i v práci, i o prázdninách musí pracoviště fungovat, přestože část personálu je na dovolené.

Jestli se nepletu, příští rok uplyne třicet let od chvíle, kdy jste založila první Mamma centrum v ČR. Jak trnité byly tehdy začátky?

Začátky byly naopak radostné.

Vážně? To bych nečekal...

Přitom je to pravda, všechny překážky a komplikace se snadno překonávaly, protože vznikalo něco nového a potřebného. Lidé okolo mne se nechali nadchnout myšlenkou integrovaného mamárního centra. Byla devadesátá léta a vše bylo možné.

Je pravda, že od zavedení mamografů v ČR klesla úmrtnost na rakovinu prsu o 30 %?

Ano. Žila jsem s myšlenkou na vybudování preventivního programu proti rakovině prsu. A povedlo se. (usměje se)

Myslím, že na sebe můžete být právem hrdá!

Děkuji. (usměje se) Ale se mnou se na přípravě a realizaci podílela skupina stejně odhodlaných kolegů radiologů. A to, že opravdu došlo ke snížení úmrtnosti o 30 %, je společným dílem radiologů, radiologických asistentů a všech, kteří plní v preventivním programu důležité role. Mám z toho velkou profesní radost.

Měla jste velký sen udělat náš svět lepším?

Takhle jsem to nikdy neměla pojaté. Ve skautingu jsme se učili, že se mají dělat správné věci a já jsem byla přesvědčená, že integrovaná péče o ženská prsa je správná věc. Prostě to chybělo v české zdravotnické nabídce.

Jak vás napadlo, že se budete věnovat zrovna tématu rakoviny prsu?

Vlastně ani nevím. Vystudovala jsem fakultu dětského lékařství. Můj plicní lékař, u kterého jsem se léčila pro astma, mi však poradil, ať se věnuji specializaci, ve které se příliš nebudu potkávat s infekcemi. V Thomayerově nemocnici, kam jsem koncem osmdesátých let nastoupila, se prováděly mamografie i ultrazvuky prsů. Bylo to jako blesk z čistého nebe a já jsem pochopila, že kvůli tomu jsem studovala medicínu. Zkrátka láska na první pohled.

Pojďme trochu do přítomnosti – kolik žen ročně podstoupí v ČR vyšetření mamografem?

V posledních letech se nechalo preventivně mamograficky vyšetřit každý rok okolo 700 tisíc žen. Je to asi 63 % ze všech žen, které by mohly na prevenci docházet. Bylo by skvělé, kdyby do akreditovaných screeningových center chodilo ještě alespoň o 10 % žen více.

A kolik mužů, je toto vyšetření i pro ně?

Mužů přichází ročně několik tisíc. Přicházejí především s hormonálními problémy, s gynekomastií, která je ve středním věku u mužů běžná. Samozřejmě, že i muži mohou onemocnět rakovinou prsu, oproti jiným zhoubným nádorům u mužů, jde ale o minoritní výskyt. Ročně onemocní v naší republice okolo 70 mužů rakovinou prsů. Nemoc se diagnostikuje a léčí se stejně jako u žen.

A jak často jej podstupujete vy sama?

Samozřejmě, že si nechávám prsa vyšetřit pravidelně jednou za dva roky. Musím přiznat, že když čekám u zobrazovacích panelů na své snímky, bojím se.

Na rakovinu prsu velmi úspěšně upozorňuje také AVON pochod. Letos se chystá dvacátý (20!!!!) ročník. Stála jste i u zrodu této myšlenky?

Původně jsem efektivitě myšlenky růžového pochodu příliš nevěřila, ale od prvopočátku jsem ho podporovala, dokonce dodnes jako odborná garantka. V českých podmínkách se z něj postupně stal krásný, pozitivními emocemi nabitý růžový tanec, který upozorňuje na potřebu prevence.

Jak vlastně tento pochod pomáhá?

Pravidelně upozorňuje na nejčastější rakovinu u žen a hlavně na to, jak se s tím problémem vypořádat. Proto propaguje ověřenou mamografickou prevenci. Síla „Avon proti rakovině prsu“ je i v tom, že jeho ideje hlásí mediálně známé osoby.

V rozhovorech pravidelně mluvíte o prevenci. Můžete, prosím, ještě jednou shrnout, co je podle vás důležité jako prevence rakoviny prsu? Vyšetření v některém z Mamma center je jistě jen jedním z bodů, že?

Screeningová mamografie je pilířem sekundární prevence rakoviny prsu. Umí nacházet již vzniklá ložiska, a to i v nejmenších velikostech. Pod pojmem prevence si však představujeme zaručený návod, aby nemoc vůbec nevznikla. Takovou primární prevenci ale zatím neznáme. Osobně věřím v sílu duševního zdraví, které stojí na vyvážených vztazích, schopnosti udržet si zdravé osobní hranice a především na schopnosti nacházet zdroje životní síly v sobě samém. V rámci zvídavosti a chuti pomoci našim pacientkám jsem studovala léčbu traumatu, což je rozvíjející se obor Somatic experiencing, somatické prožívání. Po více než tři roky jsme se věnovali dopadu emocí na lidské zdraví. Je to úžasný, vědecky podložený obor, jeho představiteli jsou světově známí Peter Levin, Gábor Maté a další slavná jména.

Jak je na tom zdravotně česká společnost v porovnání s jinými státy v Evropě? Podle některých statistik jsme jeden z nejvíce obézních národů. To jistě celkovému zdraví nepřispívá…

Ano, obezita nám nesluší. Z pohledu diagnostika musím říci, že když do ordinace vstupuje obézní pacientka, již dopředu vím, jak bude složité ji dobře vyšetřit. Týká se to mamografu i ultrazvuku, a to jde jen o prsa. Takové vyšetření břicha je u obézních lidí skutečný oříšek. Nejsou zřídkavé situace, kdy kvůli obezitě člověk neprojde CT vyšetřovacím tunelem, ale ani magnetickou rezonancí. O všech negativních procesech v těle, které nadměrná váha vyvolává, jistě nemusím hovořit.

V srpnu jste oslavila pětašedesátiny. Jaký dárek jste si k půlkulatinám nadělila?

Od dětství jsem snila o cestování v obytném voze. Viděla jsem ho poprvé v roce 1968, bylo mě 11 let, s rodiči jsme putovali po Itálii. S partnerem jsme do loňského roku cestovali po Evropě se stanem a musím říci, že v našem věku jsme již byli jediní, kdo si stavěl plátěný přístřešek. Letos jsme vyráželi poprvé se střechou na kolech a je to báječné.

Jak dlouho ještě plánujete pracovat? Mnoho žen ve vašem věku si již užívá důchodu?

Představu o důchodu má každý člověk jinou. Já si myslím, že v důchodu si má člověk užívat svoje koníčky a mezi mé koníčky mamodiagnostika patří. Snažím se vyvažovat čas mezi vnoučátky, cestováním a ordinací. Také ráda zpívám, hraju na klavír, brnkám na basu, snažím se naučit italsky, což není vůbec tak jednoduché, jak se mezi lidmi traduje. Prostě snažím se, dokud jsem zdravá, si užívat života podle svých představ. Důchod je čas, kdy má člověk svůj život více ve svých rukách, než tomu bylo dříve.

Jak vlastně vypadá váš pracovní den, co všechno stíháte a jaké máte povinnosti?

Ve dnech, kdy chodím do práce, se maximálně věnuji medicíně, našim klientkám a pacientkám. Dělám běžnou diagnostiku, ale i speciální konzultace. V mém věku už žena nejede na dvě směny, děti jsou samostatné. Ráda vařím, snažím se o italskou kuchyni, takže skoro každý večer připravím něco z rychlé a chutné italské kuchyně, hodně jsem se naučila od Emanuela Ridiho a také z italské televize. Hodně času se snažím trávit ve svém rodném kraji na Klatovsku. Tam to prostě miluju a krásně tam relaxuju. Považuji za štěstí, že současná klatovská radnice už roky dokonale pečuje o barokní památky, Klatovy prostě kvetou a já si to radostně užívám.

Jestli se nepletu, přednášíte také na vysokých školách pro mediky. Mění se za ty roky nějak přístup mladých lékařů? Vidíte v nich další vizionáře?

Učím v postgraduálních kurzech pro mladé lékaře. Styk s mladými lidmi mě baví, učím se od nich pohledu na současný život. Trochu mě překvapuje, že jsou málo samostatní v myšlení, často myslí, že jejich život má plánovat někdo jiný a připadá jim to v pořádku. Možná je to tím, že dosud nečelili žádnému příkoří. Moje generace zažila rok 1968, normalizační sedmdesátá léta, rok 1989, slyšeli jsme naše rodiče vykládat o válce. Myslím, že to mojí generaci dává potenciál se o sebe a své vize více poprat.

Technologický pokrok je stále neuvěřitelně rychlý. Kam se ještě může vyšetření mamografem posunout?

Zažila jsem vývoj mamografického obrazu od jakýchsi stínů po detailní zobrazování, jak ho známe dnes. Nedovedu si představit, jaké jsou ještě rezervy této technologie. Dobrá mamární diagnostika však není jen mamografie, je to komplexní proces dalších vyšetřovacích metod. Když je podezření na nemoc, musí následovat další vyšetření, ale hlavně souhra odborníků jak na diagnostiku, tak na léčbu. Co by byla platná ještě lepší a novější technologie, pokud by nefungovaly veškeré nezbytné návaznosti.

Máte sama před sebou ještě nějaké vize a plány?

Přála bych si, aby se nastavená vysoká úroveň screeningu a diagnostiky prsu udržela, aby fungovaly mamární diagnosticko-terapeutické týmy, které zúročují diagnostiku a poskytují ženám světovou léčbu. Osobně se snažím zdokonalovat v léčbě traumatu. Až jednou opravdu přestanu s mamografiemi, například proto, že již nebude ideálně sloužit zrak, chtěla bych pokračovat v lékařském povolání právě touto cestou. Mnoho lidí potřebuje pomoci s traumatickými situacemi, které zatím nezpracovali a ony nepříjemně ovlivňují jejich život.

Vzkaz ženám, které se bojí vyšetření nebo výsledků:

Vážené dámy, screeningový mamografický program je tady proto, abychom se ochránily před zbytečnými následky pozdně rozpoznané rakoviny prsů, kterou onemocní asi 8,5% žen v naší zemi. Chvilka strachu a nepříjemných pocitů při mamografii stojí za jistotu, že jsem zdravá nebo, že moje nemoc byla odhalena včas.