PHARMA NEWS - odborný časopis

Sandra Pospíšilová: Nevěsta,moderátorka a burzovní makléřka

Moderátorka Odpoledních zpráv na Primě Sandra Parmová se letos v létě vdala a přijala příjmení Pospíšilová. Tato informace proběhla snad všemi médii. Už tolik se ale neví, jak bohaté profesní zkušenosti za sebou sympatická blondýnka má.

Sandro, tak jak jste si srpnovou svatbu ve Stodole Suška na jižní Moravě užila?

Přiznám se, že jsem nejprve byla trochu nervózní. Brzy to ale ze mě spadlo. Měla jsem úžasnou svědkyni a družičky, které se v náš svatební den o vše postaraly a na mně už pak bylo jen říci ano. (usměje se) Na ten den máme opravdu nádherné vzpomínky. Hodně za to vděčíme všem našim kamarádům a rodině. A já osobně jsem se pak cítila úžasně i díky návrhářce Hermine Khalaf Pogosyan, která dokonale splnila mou představu o romantických svatebních šatech.

Jste perfekcionistka?

Jak v čem. Ale většinou ano, protože jsem na sebe přísná. Každopádně u druhých perfekcionismus neočekávám. (usměje se)

Mluví se o vás jako o jedné z nejkrásnějších moderátorek. To už jste jistě slyšela…

Tak to děkuji. Slyšela jsem různá označení. Třeba Barbie, a to mi, myslím, vůbec nepřísluší. Vlastně mi to přijde jako hanlivé označení. Panenky jako takové se mi vždycky líbily, ale když tak média začala psát o mně, nadšená jsem nebyla. Slečny, které tohle označení podle mě naplňují, jsou dost jiné. Mám na mysli mladé dívky z Ruska a Ukrajiny, které prošly několika plastickými operacemi, nechávají si odstraňovat žebra, prodlužují řasy, vlasy a další. Takový mám pojem o lidské Barbie, a to já nejsem…

Vy jste také podstoupila plastiku poprsí. Nebylo to tedy pod tíhou mediálního světa?

To opravdu ne… Já prostě a jednoduše během kojení zjistila, jaké to je mít plný dekolt. Do té doby jsem to nezažila, měla jsem vždy drobné poprsí. A samozřejmě, jako většině žen, se mi to zalíbilo. (usměje se) Dnešní doba je tak moderní a pokroková, že se každá žena může cítit hezky. Proto jsem na plastiku šla. Dříve jsem jim naopak nefandila, až jsem z té představy měla strach a nedovedla si představit, že by do mě někdo řezal… Ale postupným vývojem a tím, že dcera Emilka na mém hrudníku zapracovala, jsem změnila názor. Dnes ke mně plný dekolt patří, připadám si, jako bych ho měla odjakživa. (usměje se)

Takže tlak na ženskou krásu ve vaší pracovní pozici nevnímáte?

Až nějaký přespřílišný tlak na sebe nevnímám. Myslím si, že každý člověk je originál a hold někomu zapadnete do jeho programu a vybere si vás pro určitou práci, nebo ne.

Jasně, ale když se podíváme na moderátorky zpravodajství na Primě, jste všechny vysoké, krásné a mladé ženy…

To asi ano. Samozřejmě televize má zvýšené nároky na to, jak lidé vypadají. Já jsem ráda, že si mě Prima svého času vybrala a jedině mě těší, že jsem splňovala všechny parametry, které dnes na lidi na obraze jsou. Současně si uvědomuji, že během týdne, měsíce nebo pěti let to tak být nemusí a nahradí mě někdo jiný… Člověk se pořád snaží, zlepšuje a já doufám, že po těch letech mám takové zkušenosti, že i nadále zůstanu zajímavá, protože dneska pracovní praxi jen hezkou tváří a postavou nelze nahradit.

Jak jste se vlastně dostala k moderování. Byl to vždy váš sen?

Úplně původně jsem si přála být modelka. Jenže nejsem z Prahy ani z žádného jiného většího města, takže pro mě nebylo jednoduché dojíždět na různé castingy. A v momentě, kdy jsem se probojovala do semifinále jedné prestižní modelingové soutěže a druhý rok mě pozvali do úzkého výběru znovu a už to vypadalo, že přijde zlom a štěstí v modelingu najdu, v tu chvíli mě to přestalo zajímat… (směje se)

Co se stalo?

Zrovna v tom zlomovém období jsem se dostala ke světu akcií, burzovních trhů, a to mě tak pohltilo, že mi pak sice posílali modelingové nabídky, ale já už odpovídala, že to pro mě není tak lákavé jako akcie. Dnes jsou součástí mé práce rozhovory a focení, takže vlastně dělám to, co jsem původně chtěla, jen jsem šla úplně jinou cestou, což je vtipné.

Počkejte… Jak se ze skoromodelky stane makléřka na burze?

Úplně náhodou. (usměje se) Přišla jsem do Prahy na VŠE, konečně jsem byla v centru dění, ale já se na vysoké škole nudila a řešila jsem, že mám přednášky jen tři dny v týdnu a tedy co budu dělat zbylé dva dny? Zašla jsem na seminář o investování a burza mě hned úplně pohltila a u přednášejících jsem vyzvídala, co mám udělat, abych se do toho oboru dostala. Pozvali mě na pohovor a já získala první práci! Pak už se to vezlo. Byla jsem konzultant, pak junior makléř s licencí, senior makléř, a protože jsem se v té branži pohybovala dva tři roky, začala jsem přednášet na semináři. Většinou šlo o prezentace pro muže, byli to padesátníci, úspěšní podnikatelé a manažeři s kapitálem desítky milionů korun a já jim tam jako jednadvacetiletá holka měla přednášet. Šlo mi to, nevypískali mě a byla to má první zkušenost s vystupováním před lidmi. O akciích a burzovních trzích jsem se naučila hodně, a tak když jsem z té práce odešla, okamžitě mi volali z České televize a nabídli, ať přijdu na kamerové zkoušky na nového moderátora Studia burza. A i tam jsem uspěla.

Neuvěřitelné! Tento příběh se o vás ví?

Je pravda, že když o tom vykládám, většinou to lidi překvapí. Nikdo nečeká, že blondýna z televize má za sebou kariéru úplně někde jinde. Pro mě bylo důležité vystudovat vysokou, ale vlastně škola byla tak trochu na vedlejší koleji. Snažila jsem se chodit na přednášky brzy ráno, nebo pozdě večer a mezi tím jsem regulérně pracovala. Když dneska nemáte praxi, tak vás stejně nikde nevezmou… Do práce jsem začala chodit hned ve druhém semestru, takže v momentě, kdy jsem získala vysokoškolský diplom, měla jsem za sebou pět let praxe, a to je samozřejmě úplně jiná startovací pozice.

Nejsou vám Odpolední zprávy málo po tom všem, co máte za sebou?

Samozřejmě mě chvíli mrzelo, když mě přeřadili z Velkých zpráv, které jsem původně tři roky moderovala, do Odpoledních. Ale pak člověk pochopí, že všechno „zlé“ je pro něco dobré. Dnes to oceňuji úplně nejvíc, protože abych se naší Emilce mohla věnovat, jsou pro mě Odpolední zprávy časově perfektní. Stíhám práci a do toho vychovávat malou, samozřejmě s pomocí našich úžasných babiček a nově i školky. A jsem ráda, že doteď nemáme chůvu a Emilka vyrůstá jen v rámci rodinného kruhu. Stíhám s ní chodit ven a absolvovat i pracovní akce, protože ona je velmi společenská.

Řada moderátorek s malými dětmi jsou pracující maminky. Je to dané prestiží této pracovní pozice?

Ostatní maminky si naši pracovní náplň asi neumí představit, ale ono to není zase tak časově náročné. Nemáme osmihodinové směny, ale třeba jen pracovní odpoledne, a to se dá s výchovou hezky skloubit. Asi proto se hodně maminek moderátorek vrací na svoji pozici brzy. Když jsem v práci, je Emilka ve školce nebo hlídá babička. A také pracovní náplň se vám s mateřstvím dost promění, já vážně nemoderuji otevíračky nočních klubů… Dělám hodně festivaly o jídle, třeba Chillibraní nebo Fresh festival, což je největší česká akce svého druhu. Dále moderuji křty knih, nebo právě akce pro děti, kde mě klienti jako maminku chápou a respektují. (usměje se) První rok a půl byl hodně náročný, ale teď jsou Emilce přes dva roky, začíná krásně mluvit, je s ní sranda a je to neskutečná parťačka. Zaplať pánbůh, že ji máme. Život s dětmi je hezčí!