PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

STRES aneb KDO UTEČE, VYHRAJE



STRES aneb KDO UTEČE, VYHRAJE

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Skoro každý dospělý se někdy potýkal s vnitřním stavem, který ať už správně nebo mylně označoval stresem. Někdy s tímto slovem plýtváme, někdy se ho bojíme vyslovit, skoro jako bychom nechtěli riskovat, že se zhmotní, někdy za toto označení schováváme vše, co se nám děje nedobrého. A někdy takto označujeme jen nahromaděnou velkou hromadu práce, která se musí co nejdříve dokončit.

Jak se definuje stres?

Stres je reakcí organizmu na ve většině případů nepříjemnou situaci. Stresorem může být prakticky cokoliv. Fyzická námaha, emocionální vypětí, které může shodou okolností vyvolat jak zkušenost negativní, tak i pozitivní. Změna lokality, sociálního prostředí, velká životní traumata, ztráta zdraví, ztráta blízké osoby, násilí.

V poslední době se psychologové a psychiatři potýkají se zvýšenou mírou stresu a následných depresivních stavů především díky období Covidu, ztrátě blízkého člověka, sociální izolaci a nyní i díky válečným událostem na Ukrajině.

Každý stresující podnět vyvolá v první řadě chemickou odezvu v lidském organizmu. Lidské tělo reaguje zvýšenou produkcí hormonů kortizolu a adrenalinu. Organizmus reaguje nejčastěji na pocit ohrožení (a to jak fyzické, tak psychické), stresová reakce je tedy jakýmsi obranným mechanizmem, jak se přizpůsobit nenadálé změně situace v životě člověka.

Tento obranný mechanizmus mají ovšem i zvířata, a dokonce i rostliny. Pokud vystavíte rostlinnou populaci například toxické látce, rostlina začne produkovat zvýšené množství určitých látek, které by jinak neprodukovala, nebo třeba jen v malé míře. U zvířat je to podobné. Proto se tak často mluví v médiích o nehumánním porážení dobytka či usmrcování drůbeže. Pokud je zvíře před smrtí vystaveno extrémnímu stresu, vede to k vyplavování určitých látek do organizmu, stejně jako u člověka.

„Útoč, nebo uteč!“

Stres je obranný mechanizmus organizmu, který aktivuje bezpečnostní systém označovaný jako „Útoč, nebo uteč“. Označení je to velice výstižné. Dříve to totiž platilo prakticky doslova. Podstatou stresové reakce je v první řadě ochrana života konkrétního jedince. Dojde ke zvýšení srdeční frekvence a lidský organizmus je mobilizován, aby byl připraven k okamžité fyzické aktivitě, tedy primárně jedné ze dvou. Dříve člověk buď sváděl boj o holý život, nebo před protivníkem utekl. To v obou případech spotřebovalo vyprodukovaný adrenalin a bylo po stresu.

Když nelze utéct…

V dnešní době však už není možné utéct nebo zaútočit. Ale co když se nejsme schopni nějakým jednoduchým způsobem zbavit stresu? Co když jsme dlouhodobě vystaveni stresoru a nemůžeme to ovlivnit?

Úzkost, deprese, poruchy zažívání, palpitace, bolesti svalů. Nepřiměřený, intenzívní a dlouhodobý stres se velice často projeví na nervové soustavě, kardiovaskulárním systému a také na gastrointestinálním traktu. V extrémních situacích může docházet ke ztrátě mobility či oněmění.

Mezi běžné psychické potíže patří úzkost, deprese, nespavost, mezi fyzické pak vysoký tlak, ischemická choroba srdeční, zažívací potíže (například stresový vřed) a nechutenství, nebo přejídání. S posledním problémem pak nastupuje nadváha a obezita.

Jak rozlišit stres od deprese či úzkosti?

Smutek, pocit osamění, stres, jak poznáme, že už je to deprese? Existují sice přesná diagnostická kritéria, ale i laik je schopen alespoň orientačně odhadnout, jak moc je něco v nepořádku, zda je to jen krátkodobý stres nebo jsou intenzita a doba, po kterou trvá nějak nepřirozená... A pak také míra ovlivnění člověka v běžných situacích, tedy jak moc jej problém odvádí od běžných každodenních činností.

Pokud člověk trpí depresemi, měl by se vždy obrátit na odborníka. Deprese jsou složitý zdravotní problém a nikdo si nemůže myslet, že je tak silný, že to zvládne sám. Když nás bolí zuby, také jdeme k zubaři a nezkoušíme si vyvrtat či vytrhnout zub sami. A ačkoliv dnešní medicína poskytuje širokou škálu účinných antidepresiv s velkou úspěšností léčby, důležitá je v první řadě komunikace. Možnost vyslovit problém nahlas, definovat své pocity a získat zpět osobní jistotu.

Úzkostné poruchy jsou velmi různorodou skupinou potíží. Přestože patří mezi nejčastější psychické poruchy, její diagnostika není jednoduchá. Pacienti si velmi často stěžují spíše na somatické potíže. Často tak praktičtí lékaři hledají příčiny zdravotních potíží bez zjevných výsledků. Když pak dojde konečně ke správné diagnostice, jsou překvapeni jak pacienti, tak jejich blízcí.

Strach nebo úzkost je pro organizmus docela přirozená reakce. O úzkostné poruše se mluví až v okamžiku, kdy reakce organizmu neodpovídá iniciaci co do míry reakce, délky reakce a četnosti takovýchto stavů. Co se týče statistiky, tak úzkostným stavem během svého života trpěla až čtvrtina populace. Není to tedy nijak neobvyklé.

Jak na stres?

Možností, jak bojovat se stresem, je mnoho. V první řadě je třeba uvědomit si fakt, že duševní zdraví je velice citlivé na jakýkoliv podnět. Duševní hygiena by měla být stejně důležitá, jako třeba čištění zubů. Další důležitou skutečností je, že pokud dojde k psychickému poškození, může to být nevratné. Když si odřete koleno, většinou se to zahojí. Když nemáte tolik štěstí, zůstane vám jizva. To není žádná tragedie. Pokud ale člověku zůstane jizva na duši, bývá to mnohem těžší a dlouhodobější problém.

Jak jsme řekli na začátku, stres je obranná reakce. Dochází k aktivaci organizmu a často k přípravě na fyzickou aktivitu, ať už boj či útěk, tedy alespoň obrazně. Pokud je to jednorázová situace, nemusí v tom být žádný problém. Pokud se to ovšem děje častěji, tělo je opakovaně připravováno na fyzickou aktivitu, která se pak většinou nedostaví. To může způsobovat organizmu zbytečnou zátěž.

Takový boxovací pytel nebo „fackovací panák“ může být velmi zdravým přístupem sama k sobě. V podstatě nezáleží na druhu fyzické aktivity, spíš na fyzickém výkonu samotném. Také lze třeba štípat dříví, rýt záhony, nebo přerovnávat cihly, jak kdo chce.

Tím nejdůležitějším ale zůstává fakt, že není dobré uzavřít jakýkoliv problém uvnitř sebe. Každý psychický tlak na organizmus navíc spouští řadu zdravotních potíží, někdy dochází jen ke zhoršení příznaků aktuálního onemocnění, někdy může psychická zátěž vyvolat závažné problémy.

Je spousta možností, jak začít pečovat o své zdraví z hlediska psychiky. Ideální je dodržovat tři základní pravidla:

•          předcházet stresu a udržovat psychické zdraví

•         odbourat co nejrychleji stres a zabránit rozvinutí do následných komplikací

•          u dlouhodobého stresu a depresí, nechat si poradit odborníkem

„Snadno se říká, ale hůře dělá.“ To slyšíte velice často, nebo: „Nejlépe se radí těm, kteří nemají žádné problémy.“ Možná to tak někdy i bude, ale nedejte se tak úplně zmýlit. Každý člověk má někdy nějaký problém, je jedno jestli jste malé dítě, čerstvě plnoletý, pracující, či důchodce. Kdybyste postavili problémy na váhy, zjistili byste, že se svou závažností vyrovnají. Problém je většinou tak velký, jak moc si jej připustí jeho vlastník. Proto jsou deprese možné i u malých dětí. Základní chybou okolí pak bývá bagatelizování potíží postiženého člověka.

Život bez stresu neexistuje

Můžeme jej maximálně omezit, lépe jej zvládnout a nenechat se jím převálcovat. Jak se ale bránit? Každého stresuje něco jiného. Nemůžeme zabránit ve svém životě všem stresujícím situacím, ale můžeme omezit ty, za které jsme sami sobě odpovědní.

Udržet mysl i tělo v pohodě se lze pokusit některými drobnostmi:

 

•          důležitá je osobní disciplína

•          určení priorit

•          je dobré plánovat si čas

•          naučit se efektivně odpočívat

•          dostatek kvalitního spánku

•          pozitivní myšlení

•          drobné každodenní radosti

Nejčastějším problémem v dnešní době je nedostatek času, nebo si to lidé alespoň myslí. Správná organizace času je u lidí stejným nedostatkem, jako třeba správné hospodaření s penězi. Tyhle věci se prostě nikde nevyučují, a ne každý má přirozené nadání to zvládat sám. Pokud už člověk nestíhá, je dobrou pomůckou udělat si vždy večer plán na další den, ať už jen v hlavě, nebo i třeba na papír. „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek“, je to sice pěkné heslo, ale pokud si naplánujete moc aktivit na jeden den, a pak jich stihnete jen polovinu, rozhodně vám to nepřidá na dobré náladě. Je potřeba mít čas na práci, ale stejnou měrou i na odpočinek a kvalitní spánek. Člověk musí být schopen se také odměnit za kvalitní práci. Pokud člověk celý týden pracuje, po večerech dohání domácí práce a pak si na víkend naplánuje dokončit práci, která ho neuspokojuje, ale zkrátka se musí udělat, tak je to špatně. Je lépe naplánovat si na víkend činnost, na kterou se může celý týden těšit.

Pokud nelze stres řešit pouze změnou životních rytmů, případně změnou prostředí, lze si pomoci třeba bylinkami, ať už aromaterapií, nebo některými bylinkami s antidepresivním efektem. V některých případech může praktický lékař napsat slabá antidepresiva bez nežádoucích efektů.

Přírodní cestou

Léčivé rostliny, které se využívají proti stresu, jsou k dispozici prakticky v každé lékárně. Mezi takovéto rostliny patří například třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), která je jedním z nejvýznamnějších přírodních antidepresiv. Třezalka zvyšuje hladinu melatoninu sníženou vlivem depresí. Z rostliny se využívá kvetoucí nať. Neplatí ovšem, že vše, co je přírodní, je zároveň jednoznačně bezpečné. U třezalky je potřeba být zvlášť opatrný. Rostlina velmi ráda interaguje s antidepresivy za vzniku moc ošklivých vedlejších příznaků. Byly zaznamenány i případy komatu, kdy pacient neuvedl lékaři užívání třezalkových dražé.

Dalšími tradičními rostlinami používanými například při nervozitě a stresu jsou rostliny se sedativním efektem. Jsou to kozlík lékařský (Valeriana officinalis), chmel otáčivý (Humulus lupulus) a meduňka lékařská (Mellisa officinalis), které se využívají hlavně tehdy, pokud stres nedovoluje člověku spát. Mučenka pletní (Passiflora incarnata) má hlavně uklidňující vlastnosti, využívá se jak při problémech se spánkem do zklidňujících směsí, tak při stresu do klimakterických preparátů. Je považována za rostlinu s adaptogenním účinkem, tedy pomáhá organizmu získat větší odolnost vůči vnějším vlivům. Mezi rostliny, které také pomáhají organizmu zvládat stresové situace a přizpůsobit se změnám, patří například eleuterokok (Eleutherococcus senticosus) a další rostliny ze skupiny adaptogenů.

Na závěr

Stres je tématem prioritně pro lékaře. Pro lékárníka to ovšem znamená mnoho povinností a znalostí. Pokud je pacient ve stresu či špatně spí, lze nabídnout bylinné preparáty. Pokud už dostane pacient předepsána antidepresiva, měl by být vždy upozorněn na možné vedlejší účinky léků a na rizikové kontraindikace ve vztahu k přírodním látkám (čajům, tabletám, tinkturám).

Psychika člověka je jeho nedílnou součástí, vnitřní klid, pohoda a vyrovnanost by měla být jakousi samozřejmostí. Pečujme tedy o své duše, tak jako pečujeme o svá těla a nebojme se občas svěřit své duševní zdraví odborníkovi.

Zdroje:

Korbelář J., Endris Z., Krejča J.: Naše rostliny v lékařství, Avicenum Praha 1973.

Wichtl M. et al: Herbal drugs and Phytopharmaceuticals, Mepharm 2003.

Grünwald J., Jänicke Ch.: Zelená lékárna, Svojtka Praha 2008.

Grycová L.: Stres, aneb útoč nebo uteč, Pharmanews, 2012.

OGU5ZGQxNm