PHARMA NEWS - odborný časopis

Tajemství našich pradědečků aneb co už babičky stihly zapomenout

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Všem konzervativcům se na tomto místě omlouvám, ale nemohla jsme si odpustit toto malé vybočení, zvláště proto, že impulz k tomuto článku nevzešel od ženské půlky populace, ale od té mužské. Nerada bych proto upřela našim dědečkům a pradědečkům díl zásluh na tom, že některé tradice se ještě neztratily a jak doufám, ani neztratí, i když nás k tomu naše vlastní pohodlnost tlačí.

Kizil, kornelky, mušmule, malterna, kotna, pihva, žoravina, pod těmito skoro magickými jmény se skrývá spousta znalostí našich předků, které tím že nebyly zase až tak populární, tak se jejich znalost mezi lidmi snížila na minimum. Ale naštěstí dokud má člověk chuť naslouchat, tak těch, kteří jsou ochotni se podělit o své bohatství vědomostí, je stále ještě dost.

Do sklenice, či do lahve…

Moje teta říká, že správná hospodyňka zavaří vše v okruhu 10 kilometrů od svého domu. Dnes už to tak pochopitelně není, ale i tak ráda využívám, co nám matka příroda nabízí. Mám raději ovoce než zeleninu, protože co se nesní, z toho se upeče a ze zbytku se zavaří, nebo to skončí v likérech nebo pálence. A to už je pěkný výčet toho, jak se lidé dříve zabezpečovali na zimu.

Jahody, meruňky, švestky, rybíz. Takové běžné téma na rozpravu o tom, jak vzkvétají naše zahrádky. Když jsem si ale pořídila do zahrady rakytník, okruh lidí, s kterými bych to probrala, se rapidně zmenšil. Když jsme pak vysadili dříny, zjistila jsem, že jsem jako trosečník na opuštěném ostrově. A pak jsem uvařila svou první mišpuládu a byla jsem tak říkajíc „v loji“. Baví mě experimentovat na poli ovocných likérů. Ale ještě víc mě baví ta originalita, to, co nikdo nezkusil, protože nemusel, nechtěl nebo nemohl.

Mišpuláda je paráda

Ano, ano, mišpule to byly, které zapříčily, že se Vám v rukou ocitl článek o zapomenutých stromech, keřích a „kdejakém býlí“. Mišpule není nic nového, je to nenápadný, ale půvabný stromek, nejvíce bych ho asi připodobnila k FRŇÁKOVNÍKU, pro ty, kteří mají také rádi pohádky. Plod je taková malá koule o průměru asi 5 centimetrů. Ale než z toho malého plodu získáte sklenici marmelády, dost se při tom zapotíte. Na druhou stranu mišpule jsou něco jako hrnečku vař. Ale vezměme to pěkně popořádku a systematicky.

Mišpule obecná (Mespilus germanica), někdy se tedy můžete setkat s pojmem mišpule německá, je spíše keř, výjimečně strom, dorůstající výšky kolem 5 metrů. Plodem je malvice, která ovšem dozrává až s prvním mrazem. Po přemrznutí je plod měkký, a uvnitř úžasně sladký. Jeho zpracování vyžaduje jistou dávku houževnatosti. Jádro uvnitř nejde jen tak oddělit, a tak nejjednodušším způsobem, jak zpracovat, je opláchnuté ovoce zalít vodou, rozvařit na kaši, přepasírovat a až poté ovocnou kaši dále zpracovávat. Jelikož jsou mišpule bohatým zdrojem vlákniny, máte při vaření pocit, že musíte stále a stále dokola dolévat vodu. Ovšem mišpulová marmeláda, aneb MIŠPULÁDA, jak jí s oblibou říkám, je opravdu velmi dobrý chuťový počin. Ten kouzelný dědeček (tedy ne můj), který mi líčil, jak na to, říkal, nejlepší je do marmelády svařit badyán. Já mohu doporučit také pro ovonění tonkové boby. Pro ty, kteří to neznají, je to taková přirozená náhrada vanilky, vhodná do pečení, vaření i do marmelád a likérů.

Mišpule je bohatým zdrojem nejen vitamínu C a vlákniny, jak již bylo řečeno, ale také minerálních látek, jako jsou draslík, vápník, hořčík, železo, fosfor a mangan. Hodnoty těchto minerálů se asi tak nejblíže podobají avokádu a takové ovoce jako jablko, či kiwi, nechává daleko za sebou.

Dřinky

Drobné plody plné vitamínů. To by vám řekly naše babičky. Dřín obecný (Cornus mas) je keř nebo nízký strom pohybující se v rozmezí 2-6 metrů vzrůstu. Co je zajímavé, tento nenápadný keř byl v minulosti často využíván jako velmi dobře tvarovatelná rostlina do živých plotů. Dřín má rád slunečná místa a spíše sušší půdu. Je také důležitým zdrojem potravy pro opylovače, a hlavně jedním z prvních kvetoucích na jaře, což je velmi důležité pro včeličky.

Plody jsou malé peckovičky – takzvané dřinky, ale dozrávají naopak velmi pozdě, koncem léta a spíše začátkem podzimu. Nezpracované dřinky patří mezi ty plody, které moc nechutnají. Ale zpracováním do šťáv, marmelád či likérů poskytují úžasně vyváženou chuť.

Co se týče obsahových látek, nejdůležitější je vitamín C, kde se dřín řadí na úroveň rakytníku, šípku, či černého rybízu. V zimních měsících tak byly dřinkové marmelády zdrojem vitamínů, když nebylo čerstvé ovoce.Klikva

Klikva je velmi zajímavou plodinou. Pamatuji si, že se nakládané klikvy podávaly ke svíčkové, když se maminka pustila do svátečního vaření. Mně to nikdy nechutnalo, ale historie tohoto plodu je velmi zajímavá.

Klikva velkoplodá (Oxycoccus macrocarpus), Klikva maloplodá (Oxycoccus microcarpus) a kliva bahenní (Oxycoccus palustris) jsou příbuzné rostliny naší borůvky a brusinky. Mimo vysoký obsah vitamínu C obsahuje další látky prospěšné lidskému zdraví, hlavně antioxidanty. Klikva se stejně jako brusinky, doporučuje při infekcích močových cest a také trávicího traktu.

Šťáva byla pro svou nahořklou ale osvěžující chuť oblíbená dlouho před tím, než se začalo uvažovat o jejích léčivých vlastnostech. Džus jako nápoj vojáků při díkuvzdání, plody oblíbené mezi námořníky (dík jejichž konzumaci neměli kurděje). Plod je ovšem nejvíce poživatelný až přejde prvním mrazem. A co se stalo s touto plodinou? Ta přirozeně rostoucí je ohroženým druhem, vyskytuje se na rašeliníkových polštářích, vyžaduje vysokou vlhkost a kyselou půdu. Snad proto její místo u svíčkové nahradila méně ohrožená brusinka.

Moruše nejsou jen na hedvábí

Když jsem poprvé dostala ochutnat plod podobný ostružině, nebyla jsem si jistá, co vlastně to jím. Plod je hodně sladký a chuť málo výrazná. Přesto se můžete u nás setkat s jeho výskytem, i když to pravda není pravidelný obyvatel českých zahrádek.

Morušovník černý (Morus nigra), je statný až 15 metrů vysoký strom. Plody jsou málo sbírány ke konzumaci právě kvůli své víceméně mdlé chuti. Přestože se jedná o rostlinu s původním rozšířením Irán až Kavkaz, v teplejších částech Evropy docela zdomácněl díky bourci morušovému, jehož je potravou. Mimo černou variantu se můžete setkat i s morušovníkem bílým (Morus alba) a morušovníkem červeným (Morus rubra).

Stejně jako ostatní již zmíněné rostliny je morušovník zdrojem vitamínu C a dalších antioxidačních látek. A díky rozmanitosti druhu také předmětem dalších studií.

A nakonec trnky z trnky

Výčet by nebyl kompletní, (i když kompletní asi stejně nebude, protože je jistě více zapomenutých stromů a keřů) kdybych neuvedla trnku. A opět jde špatně od jádra a opět je nejlepší až po prvních mrazících.

To jsem tak jednou dostala z jedné nejmenované lékárny láhev domácího trnkového sirupu. Voněl po ovoci a po koření. A když jsem zjistila, že je z trnky, tedy té pravé, přišlo mi ho líto. Zpracovat trnku, to je dost podobné jako u mišpule. Až přemrzne, tak se sbírá, vaří, lisuje a pak zase vaří. Naředit ho a vypít jako obyčejný sirup, to prostě nešlo. A tak jsem do toho malého zázraku dolila něco kvalitního alkoholu a nechala zaležet. V téhle formě ho už taková škoda nebyla. Ale pojďme si říci něco o trnce.

Slivoň trnka (Prunus spinosa), nebo také jen trnka či slivoň trnitá, jak ukazuje latinský název. Keř dosahující výšky kolem tří metrů, s oblibou v sušších stanovištích, okraje lesů, kamenité půdy, skalní svahy, slunná místa. Literatura popisuje i sběr květu, ale plod to asi vyhrává svou všestrannou využitelností.

Trnka je zdrojem vitamínu C, tříslovin. Dále obsahuje pektiny, organické kyseliny. V minulosti se chutí trnkového sirupu například maskovala chuť preparátů s jodidem draselným. Trnka se používala i ke kloktání, případně díky tříslovinám při průjmových onemocněních. Používá se do sirupů, likérů a trnkových vín a samozřejmě i na pálenku.

Na závěr

Jedna zajímavost na závěr. Zdá se, že není ojedinělý fakt, že zapomenuté ovocné stromy vydávají své poklady, až když plody pořádně přemrznou, tedy na začátku podzimu. Jejich sbírání je často náročné a ani se plod nedá snadno sníst. Musí se složitě zpracovat, a pak teprve dává svůj užitek. Není to tedy tak, že jsme zapomněli schválně? Zapomněli jsme, protože jsme chtěli, protože jsme nechtěli složitě sbírat a složitě zpracovávat. Chceme si ovoce utrhnout nebo nejlépe koupit a sníst. Nic namáhavého před ani potom. Ale ti lidé, co se cpou mišpulemi a běhají v mrazu, mají třeba přes osmdesát let, a budou sbírat i příští rok a další a další.

Je tak snadné zapomenout na zajímavé věci. Čas je neúprosný a co si nenapíšeme, nebo jinak nezaznamenáme, rozplyne se časem, jako by ani nebylo. Ale na druhou stranu k záchraně stačí tak málo, jen poslouchat, pamatovat si a předávat dál.

Zdroje a doporučená literatura:

Chevallier A.: Rostliny léčí, Slovart, Praha, 2008.

Korbelář J., Endris Z., Krejča J.: Naše rostliny v lékařství, Avicenum Praha, 1973.

Rystonová I.: Průvodce lidovými názvy rostlin, Academia Praha, 2007.

Castleman M.: Velká kniha léčivých rostlin, Columbus 2004.

Grau J., Jung R., Münker B.: Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny, Ikar 1996.

Ercisli E. et all: Phytochemical and antioxidant characteristics of medlar fruits (Mespilus germanica L.), J. of App. Botany and Food Quality, 2012.

Eyduran S.P. et all: Organic acids, sugars, vitamin C, antioxidant capacity, and phenolic compounds in fruits of white (Morus alba L.) and black (Morus nigra L.) mulberry genotypes, J. of App. Botany and Food Quality, 2015.