PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

UŠNÍ OBTÍŽE - VÝBĚR Z PROBLEMATIKY



Co se důležitosti našich smyslů všeobecně týče, je na první místo řazen zrak. Sluch pak zaujímá na žebříčku významu pomyslnou stříbrnou příčku. A není se čemu divit, přestože pro nás není schopnost sluchu naprosto nezbytná k přežití, jako je tomu u některých zvířat, má pro nás dvě velmi významné základní funkce – orientační a dorozumívací. Zásadní význam má zejména pro vývoj řeči a samozřejmě pro schopnost verbální komunikace obecně. Jenže jako každý jiný smysl, může však i náš sluch ohrozit řada zdravotních obtíží. Krom toho se však se sluchovým orgánem mohou pojit i komplikace poněkud jiného rázu. 

Poslední větou úvodu chceme zdůraznit, že co se problémů uší týče, nemusí jít vždy
jen o poškození sluchu. Opomenout nesmíme ani fakt, že pokud zrovna nemáme
například určitou pokrývku hlavy, nebo bujnou všezakrývající kštici, nosíme své
uši vystavené na odiv okolnímu světu. Svou daň si proto vyberou, zvláště v dnešní
společnosti, i vady kosmetické.
V neposlední řadě pak poznamenejme, že samotná schopnost sluchu nám může
přivodit zdravotní obtíže, které spadají i do kategorie „psychického zdraví“ a s postižením
sluchu vůbec nesouvisí.
Ovšem, nepředbíhejme. Nyní můžete nechat své uši odpočívat, neboť k četbě následujícího
článku postačí většině lidem schopnost zraku.
Sluchový orgán a jeho stavba
jednoduchý přehled
Uši, jak patrno, máme (nejen) my lidé dvě. Jde tedy o párový orgán, kdy při omezení,
nebo ztrátě funkce jednoho, zůstává schopnost sluchu díky druhému uchu
zachována na velmi dobré úrovni.
Lidské ucho je tvořeno třemi základními částmi, označovanými jako ucho zevní,
střední a vnitřní.
ZEVNÍ UCHO
Zvuky přicházející z vnějšího prostředí jsou za nápomoci ušního boltce vedeny
do vnějšího zvukovodu a odtud na ušní bubínek (membrana tympanea) což je
tenká blanka oddělující mimo jiné vnější a střední ucho. Zvukové vlny bubínek rozkmitávají
a dochází k přenosu zvuku do středního ucha.
STŘEDNÍ UCHO
Zde nacházíme tři vzájemně kloubně spojené kůstky, které dohromady tvoří tzv. řetěz
kůstek – kladívko (pevně přirostlé k bubínkové blance), kovadlinku a třmínek.
Sluchové kůstky přenášejí kmitání bubínku (přičemž zhruba 20krát až 30krát
zvětšují energii zvukových vln) na tzv. oválné okénko tvořící přechod středního
a vnitřního ucha. Středoušní dutina je pomocí sluchové, neboli též Eustachovy trubice
spojeno s nosohltanem. Tímto spojením je mimo jiné umožněno vyrovnávání
vzdušného tlaku v středoušní dutině s tlakem okolí.
VNITŘNÍ UCHO
Je oproti předchozím částem ucha vyplněno tekutinami. Představuje nejvýznamnější
součást sluchového ústrojí. Kmitání se zde v kostěném labyrintu (zejména
tzv. hlemýžď) mění za přispění zevních a vnitřních vláskových buněk na elektrické
potenciály, následně přenášené sluchovým nervem a nervovými drahami do sluchového
centra v mozku.
Vnitřní ucho je rovněž přímo spojeno s rovnovážným ústrojím.

POTÍŽE UŠÍ
Toliko k stručnému náhledu do lidského ucha a můžeme přistoupit k problémům,
které tento vzácný orgán mohou postihnout. K těm méně závažným,
i k těm, které bohužel vedou ke ztrátě sluchu nebo jiným, velmi
vážným stavům.
Možná to někomu může přijít úsměvné, ale velmi častým problémem, na který si
pacienti stěžují je:
TVORBA UŠNÍHO MAZU A PROBLÉMY S JEHO ODSTRANĚNÍM
Hned zkraje uveďme, že tvorba mazu ve zvukovodu je jevem, který nemá žádný
abnormální základ, ale jde naopak o jev zcela přirozený a také opodstatněný.
Je vytvářen drobnými žlázkami v pokožce zevní třetiny zvukovodu. Jeho funkcí je
ochrana pokožky ucha před vysoušením a rovněž jako pasivní i aktivní složka proti
mikrobiálním či plísňovým infekcím.
Za normálních okolností je maz posouván chloupky ve zvukovodu směrem ven
k ušnímu vchodu, kde zasychá a postupně se olupuje.
Této samočisticí schopnosti se však většina lidí snaží nejrůznějšími způsoby pomoci.
Většinou ovšem ne zcela vhodně.
VYČISTĚTE SI UŠI!
Zapomeňte ovšem na hloubkový průzkum ucha pomocí vatových tyčinek, nedej
bože pomocí věcí jiných, jako jsou párátka, jehly a podobně.
Riziko použití špičatých a podobných předmětů snad ani netřeba zdůrazňovat. Je
až s podivem, kolik lidí si obdobným postupem způsobí perforaci bubínku.
V druhém případě, tedy u nejrůznějších ušních tyčinek, lze

Při jakémkoliv hlubším proniknutí zpravidla dochází spíše k zasouvání mazu hlouběji
do ucha, kde již samočisticí schopnost nemá prakticky žádnou moc. Na usazený
maz se mohou nabalovat další částečky (prach, aj.), čímž dochází k zvětšování
objemu usazeniny a hrozí ucpání zvukovodu. Obdobně účinkuje i kontakt s vodou,
kdy dochází k bobtnání mazové hmoty. Hrozí infekce a zánět zvukovodu, který bývá
mimo jiné značně bolestivý.
Hygiena ucha by měla probíhat formou běžné očisty boltce a zevního zvukovodu.
Do ucha by se nemělo ničím zasahovat. Obtíže s ucpáváním zvukovodu, cizím tělesem
v uchu, apod. patří do rukou ušního lékaře, který může doporučit i vhodný
prostředek k domácímu čištění (např. ve formě kapek, aj.).
AKUTNÍ ZÁNĚT STŘEDNÍHO UCHA
Neboli otitida je velmi častým onemocněním zejména dětské populace.
Akutní zánět středního ucha u dětí se zpravidla rozvíjí velmi rychle, i v řádu pouhých
několika hodin. Jeho prvotním původcem bývají viry, zejména adenoviry, rinoviry
a myxoviry. Následně je možný i rozvoj bakteriální superinfekce.
Do středního ucha se infekce dostává z nosohltanu prostřednictvím Eustachovy
trubice. Ta, jak jsme již zmínili, spojuje středoušní dutinu s nosohltanem a slouží
k vyrovnávání tlaku mezi středouším a vnějším prostředím.
U dospělého člověka dosahuje délky asi tři a půl centimetru, v klidovém stavu je
uzavřená a k jejímu otevření dochází pouze při zívnutí, polknutí a podobně. U dětí je
tato trubice podstatně kratší, umístěná více horizontálně a je otevřená. Její ústí je
však často překryto zbytnělou nosní mandlí. Především tyto skutečnosti způsobují
mnohem častější vznik onemocnění u malých dětí.
Z patologického hlediska má akutní zánět tři stádia:
Hyperémie se vyznačuje překrvením středoušní sliznice a sliznice Eustachovy trubice.
Následkem toho se trubice uzavírá a v bubínkové dutině dochází k poklesu
atmosferického tlaku. Tento pokles se projevuje pocitem plnosti v uchu a lehkou
nedoslýchavostí. Běžně se vyskytuje i mírně zvýšená teplota.
Ve stádiu exsudace se prostor středního ucha vyplňuje tekutinou kapilárního původu,
která obsahuje sérum, fibrin, erytrocyty a polymorfonukleáry. Ve sliznici se
zmnožují pohárkové buňky, které produkují hlen. Nastává výrazná nedoslýchavost,
u malých dětí často také vysoká horečka.
Při supuraci ušní bubínek samovolně praská a tekutina ze středního ucha vytéká
ven. Perforace bubínku se nachází vždy v pars tensa a je drobná, tečkovitá.
Souběžně s poklesem tlaku sekretu v uchu klesá i horečka a bolest se zmírňuje.
Po několika dnech ustává výtok z ucha a perforace bubínku se uzavírá.
Obvyklým způsobem léčby akutního zánětu středního ucha je paracentesa, neboli
píchnutí ucha. Jde o zásah do bubínku speciální jehlou, uvolněný obsah středouší
se obvykle ještě odsaje odsávačkou. Dochází k okamžité úlevě od bolesti. Následná
léčba závisí na druhu ušního výpotku.
MÉNIÈROVA NEMOC
Toto onemocnění je způsobeno zvýšeným tlakem tekutiny (tzv. endolymfy) v ductus
cochlearis (hlemýžďová váčková chodbička). Ta je rovněž spojena s rovnovážným
ústrojím. Svou roli hraje snížené vstřebávání endolymfy a pravděpodobně i její
nadměrná produkce.
Zvyšování tlaku ústí v protržení váčku v ductus cochlearis a úniku endolymfy, která
se smísí s perilymfou obklopující váček. Následná reakce se projeví prudkou atakou
tzv. Ménièrského syndromu.
Ménièrský syndrom je soubor příznaků, zahrnující pocit zalehnutí a hučení v uchu,
závratě rotačního charakteru a zhoršený sluch.
Soubor těchto příznaků se však může vyskytnout i u jiných chorob (zánět sluchově-
rovnovážného nervu, náhlá nitroušní cévní příhoda) a proto je pro potvrzení
diagnózy Ménièrského syndromu nejprve třeba vyloučit všechna tato onemocnění.
Vzhledem k možnosti opakování náhlé ataky onemocnění a faktu, že s opakujícím
se záchvaty se zhoršuje sluch na postižené straně, přináší m. syndrom pacientovi
řadu omezení v běžném životě a vylučuje zcela i některé činnosti (práce ve výškách,
řidič v hromadné osobní přepravě, apod.).
Léčba onemocnění je komplikovaná, ani chirurgické řešení neslibuje jistotu úspěchu
a trvalý efekt.
ODSTÁVAJÍCÍ UŠI
Představují kosmetický problém, který je oproti jiným deformacím boltce poměrně
nejméně závažný. Nicméně v předškolním i školním kolektivu si dítě s tímto problémem
užiju své. O tom není pochyb.
Svou roli zde do značné míry sehrává dědičnost. Ušní boltec je pozměněn,
jeho vyklenutí a specifické prohlubně jsou odlišně nebo nedostatečně vyvinuty.
Díky tomu dochází k napojení boltce na lebku (hlavu) pod jiným úhlem
než je běžné.
Za odstávající uši se považuje stav, kdy boltec s lebkou svírá úhel větší než 30 stupňů
(běžně 21 – 30 stupňů) a současně platí, že vzdálenost zadního okraje boltce
od hlavy je větší než 2 centimetry.

Řešení problému spočívá v operačním zákroku, obvykle vícečetnými nářezy chrupavky
a formováním boltce pomocí stehů.
UŠI A HLUK
V základě je třeba rozlišit pojmy zvuk a hluk, ačkoliv se vzájemně prolínají.
Za zvuk, resp. zvuky považujeme vše slyšitelné. Zvuky jsou pro člověka přirozenou
součástí života, tvoří rovněž základ verbální komunikace a mají jednu z nosných rolí
v příjmu informací. Hladiny intenzity zvuku se vyjadřují v decibelech.
Stanovit definici hluku není oproti tomu tak snadné, protože tento pojem lze nahlížet
z mnoha hledisek. Obecně se hluk ve vztahu k člověku definuje jako
zvuk (akustický signál), jehož působení člověka ruší, obtěžuje, či nějakým
způsobem poškozuje.
Přijetím této definice se z hluku ovšem stává bezprahová škodlivina, protože
vnímání zvuků jako rušivých, obtěžujících (i poškozujících) je individuální a nezávislé
na přesně daných hodnotách. Každý člověk je k úrovni hluku různě vnímavý,
přičemž rozdíly mezi jednotlivými lidmi mohou být v tomto ohledu i velmi
výrazné.
POŠKOZENÍ SLUCHU HLUKEM
Nyní se vraťme k decibelům a jejich vlivu na sluchové ústrojí. Méně často se
setkáváme s tzv. akustickým traumatem – tedy akutním poškozením sluchu,
vyvolaným zvukovým rázem (výbuch, výstřel z děla). Při něm dochází zpravidla
k poškození bubínku, případně kůstek středního ucha či i struktur ucha
vnitřního.
Daleko častější a také „zákeřnější“ je poškozování sluchu, které má postupný, nenápadný
charakter. Svůj základ má zejména v dlouhodobé expozici nadměrnému
hluku. Je možná překvapivé, že obecně se hladina hluku, pokládaná při dlouhodobé
expozici již za poškozující, pohybuje okolo 75dB – 80dB při době trvání 12
hodin.
Příznaky mohou počínat ušním šelestem, „zalehnutím“ uší, pískáním v uších (viz.
např. tinnitus výše), může se dostavit snížení sluchové ostrosti a postupně dochází
k rozvoji nedoslýchavosti, která může ve vážných případech vést i ke kompletní ztrátě
sluchu a to nejen v souběhu s procesem stárnutí ( přirozená „stařecká“ nedoslýchavost
způsobená, zjednodušeně řečeno, opotřebením sluchového ústrojí).
K nadměrné expozici hluku přitom dochází zejména v řadě pracovních profesí, čímž
je dána i její trvalost. Abychom však vše „nesváděli“ na práci…
ZÁBAVA? ZA JAKOU CENU?
Množí se (jako houby po dešti) případy, kdy lékařskou pomoc vyhledávají i poměrně
mladí lidé, jejichž sluch byl poškozen např. při poslechu příliš hlasité hudby.
A to ať už při poslechu na některých koncertních akcích, kde hladiny hluku mohou
dosahovat i více než 110 dB, nebo, což dnes také není vzácností, při poslechu
reprodukované hudby prostřednictvím sluchátek.
Zde je třeba zmínit také schopnost sluchátek izolovat ruchy z okolního prostředí – čím
vyšší, tím menší hlasitost je třeba nastavit k nerušenému poslechu. Kdo by ovšem
neznal situaci z hromadné veřejné dopravy, kdy je i přes okolní hluk dopravy a hovor
lidí přes celý autobus (jiný dopravní prostředek) slyšet „heavymetalový nářez“ linoucí
se ze sluchátek, která má na uších nasazená mladík s drsným výrazem v obličeji.
A uši trpí.
MIMOSLUCHOVÉ POSTIŽENÍ HLUKEM
Jiným způsobem, ale minimálně stejně závažným, nás ovšem ovlivňuje hluk v oblasti
mimosluchové.
Hluk (viz. definice výše), ať už o jakékoliv hladině, postihuje celou řadu lidí i v jiných
rovinách. Jeho působky jsou v tomto ohledu patrné zejména na nervovém
systému člověka a jeho psychice.
Hluk ruší soustředění a pracovní činnost, včetně vlastní komunikace.
Doslova ničivý efekt má zejména při relaxaci a spánku, čímž značně umenšuje
regenerační možnosti lidského organismu. Spánková nedostatečnost může vést
od poruch soustředění, snížení pracovní výkonnosti až k depresivním stavům
a dalším psychickým poruchám.
Odblokovat sluchové vjemy je výrazně obtížnější než např. vjemy zrakové. Oproti
tomu dlouhodobý pobyt ve zcela tichém (zvukotěsném) prostředí je pro člověka
nepřirozený a vede k pocitům nejistoty a úzkosti.
Je prakticky nemožné vyloučit pouze „nechtěnou část“ zvuků. Nucený poslech
těchto zvuků tak může způsobovat rozmrzelost, nelibost a odpor.
V sociální rovině lze vysledovat v závislosti na expozici hluku vzrůst podrážděnosti,
vedoucí až k projevům agresivity.
Filip Rosenbaum
Zdroje:
Prof. MUDr. Anton Kollár, DrSc.: Ušní lékař – odpovídá, radí, informuje, vysvětluje.
CERM®, s.r.o. Brno 2008.
Doc. MUDr. Zdeněk Kabelka: Záněty středního ucha u dětí, Postgraduální
medicína 4/2002
as. MUDr. Jiří Skřivan, CSc.: Záněty středouší, Causa Subita 5/2002

OTZhM2E5N