PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Viry a bakterie - neviditelní dravci nebo skrytí spojenci?



Každoroční souboj v období podzimu a zimy. Chřipky, angíny, ztráty hlasu, horečky. Poslední dobou k tomu přibývají střevní chřipky a hrůzné scénáře pandemických ptačích či prasečích chřipek. Všeobecná rozmrzelost a únava pacientů je korunována extrémní konzumací antibiotik, dezinfekcí do krku či do nosu a paracetamolu v jakékoliv formě.

„Homo sapiens neboli člověk moudrý zahubí sebe sama svými vlastními prostředky.“

Možná se tento výrok zdá být příliš odvážný, ale zase tak daleko od pravdy bohužel nejsme. Mnohé zdravotní problémy virového či bakteriálního původu jsou jen následkem neuváženého konání člověka samého. Ovšem ne všechny mikroorganizmy mají „nepřátelské úmysly“. Důležitá je schopnost rozlišovat ty dobré a ty zlé a vědět, jak udržet v lidském těle rovnováhu. A proto malá exkurze pod mikroskop a do světa rovnováhy právě začíná.

Viry

Viry jsou velmi zajímavá skupina mikroorganizmů. Nejčastěji je spojujeme s chřipkovými onemocněními, ale škála zdravotních problémů, které mohou viry vyvolat, je opravdu veliká. Příklady onemocnění uvádí Tabulka 1. Jsou to vlastně parazité, kteří jsou do různé míry závislí na hostiteli. Vůči změnám okolních podmínek nebývají příliš citliví, proto není tak snadné se jim bránit. Jejich velikost se pohybuje v desítkách až stovkách nanometrů, ale díky jejich rychlé „molekulární evoluci“ a neuváženému užívání antibiotik jsou virové pandemie schopny pokrýt celé kontinenty.

Jedním z opakujících se onemocnění je žloutenka. Virové hepatitidy mají různé původce a různé způsoby přenosu viru mezi hostiteli. Nejčastější je hepatitida typu A,
která je často označována jako „nemoc špinavých
rukou“, což přesně vystihuje jeden z nejčastějších způsobů přenosu tohoto typu žloutenky.

Bakterie

Bakteriální nákazy byly v minulosti mnohdy otázkou života a smrti. Morové epidemie, tyfus či cholera – to vše vyvolávalo v lidech smrtelnou hrůzu. Výzkumy vědců, vývoj léků, vakcíny – to vše pomohlo některé bakteriální infekce omezit na minimum. Tabulka 2 ukazuje přehled nejznámějších bakteriálních infekcí.

Escherichia coli se ve výčtu patogenních bakterií mírně odlišuje. Tato saprofytická bakterie žijící v tlustém střevě savců a člověka je faktorem, který se podílí na rovnováze střevní mikroflóry. Změny v její koncentraci se mohou projevit střevními problémy, jako jsou zácpy či průjmy. Na druhou stranu právě tato bakterie je významným nástrojem biochemických výzkumů. Je využívána při studiu buněčných pochodů a byly díky ní učiněny důležité objevy v rámci molekulární biologie.

Vakcinace

Nejjednodušším způsobem jak chránit organizmus před těmi nejnebezpečnějšími patogenními mikroorganizmy je bezesporu očkování. Vakcinace patří mezi imunomodulační metody, tedy o metody, kdy podáváním určitých látek podporujeme funkce imunitního systému. Některá očkování jsou relativně povinná, některá jsou pouze dobrovolnou volbou pacienta. Důležitost vakcinace je ovšem neoddiskutovatelná.

V dospělosti také probíhá vakcinace. Většinou se to týká sezónních onemocnění (chřipka, žloutenka, encefalitida), vakcinace v rámci cestovní medicíny a samozřejmě každých 10-12 let přeočkování tetanu.

Vakcinace jsou poslední dobou velice rozporuplné. Na jednu stranu přichází na trh nové a lepší vakcíny, na druhou stranu se snižuje počet povinných očkování. Někteří rodiče pod představou návratu k přírodě zastávají názor, že nejlepší je neočkovat vůbec. V této chvíli se mi vybaví rozhovor
z „Dr.House“, kdy se mu pacientka snaží vysvětlit, že vakcinace je pouze výnosný obchod farmaceutických firem. Jeho odpověď byla myslím naprosto vyčerpávající, když prohlásil: „Výroba dětských bílých rakviček je také výborný obchod.“

Orální imunomodulace

Mimo výše zmíněnou vakcinaci existují další postupy jak posílit funkčnost imunitního systému. K imunomodulaci lze využít širokého spektra možností, které nám naše „modrá planeta“ nabízí. Rostlinná a živočišná říše, ale i říše hub, nám dávají možnost si vybrat, co je nám a našemu imunitnímu systému nejblíže. Jedná se však většinou o posílení jinak relativně zdravějších jedinců, tedy pro ty, kteří aktivně pečují o své zdraví. O jednotlivých zástupcích se zmíníme později.

Dalšími látkami, které lze využít imunomodulačně jsou například enzymy, stimulátory buněčné imunity, či bakteriální lyzáty. Tyto skupiny látek si ovšem zaslouží pečlivý výběr a často konzultaci s lékaři a často jsou vázány na lékařský předpis. Zatímco enzymoterapie je směrována více na posílení imunity v souvislosti s pohybovým aparátem (úrazy, operace, záněty, otoky při poranění, plastická chirurgie, etc.), bakteriální lyzáty a stimulátory buněčné imunity jsou směrovány více na opakující se infekty horních cest dýchacích, urologické či gynekologické infekty.

Stimulátory buněčné imunity využívají konkrétních látek (většinou chemicky pozměněných či upravených přírodních struktur) k aktivaci imunitního systému. Jejich imunomodulační efekt je často kombinován s dalšími vlastnostmi, jako je protivirová či protinádorová aktivita. Perorální bakteriální imunomodulátory využívají schopnosti organizmu rozpoznat bakteriální antigeny a vytvářet si vůči nim své vlastní protilátky.

Infekty a imunomodulátory z pohledu odborného lékaře

Opakované záněty horních cest dýchacích by měl pacient v prvé řadě řešit s lékařem. Ale pozor, nejen s praktickým! Opakovaná léčba antibiotiky je často místo cestou k uzdravení, cestou k nabourané imunitě. První volbou by mělo být odeslání pacienta na odborné pracoviště alergologie-imunologie. A k čemu je to dobré? Pacient je diagnostikován na alergeny, kteří mohou být zdrojem jeho respiračních potíží. Druhým důležitým faktorem jsou T-lymfocyty, jejich výrazný pokles může být odpovědný za opakované onemocnění horních cest dýchacích.

I zde je třeba dávat velký pozor. Pokud už pacient před návštěvou imunologického oddělení bral nějaké bakteriální imunopreparáty, vyšetření může být do jisté míry zkreslené. To s sebou přináší v ojedinělých případech i riziko, že pokud jsou pacientovy příznaky vyvolané počínajícím autoimunitním onemocněním, může být vyvolána výrazná manifestace tohoto onemocnění.

Symbióza

Ne všechny mikroorganizmy se chovají vůči člověku nepřátelsky. Střevní a vaginální mikroflóra je součástí takového malého „ekosystému“, který si nosíme stále s sebou. V průběhu lidského života se tento rovnovážný systém neustále vyvíjí. Vnitřní rovnováha často rozhoduje o našem zdraví – s námi, ale spíše častěji bez nás. Je to proto, že stále ještě neumíme naslouchat tomu, co se nám naše tělo snaží sdělit. Gastrointestinální ekosystém je vysoce integrovaný systém. Jeho rovnováha je zodpovědná nejen za zdraví střev samotných, ale také za řadu jiných orgánů a tělních systémů.

„Hodné bakterie“

Když se člověk narodí, jsou jeho střeva prakticky sterilní. Osidlování střev mikroflórou se děje postupně. V této etapě života jsou ve výhodě kojená novorozeňata, protože díky mateřskému mléku u nich převládají „hodné“ bifidobakterie oproti dětem nekojeným. Střevní mikroflóra se podílí na tvorbě imunitního systému střeva, dochází k aktivaci vrozené i získané imunity organizmu.

Jelikož už víme, jak je rovnováha střevní mikroflóry pro lidský organizmus důležitá, je vhodné snažit se ji zachovat, případně přispět k jejímu znovunastolení. Poznatky z oboru mikrobiologie a molekulární biologie jsou v tomto směru nedocenitelné. Probiotika už nejsou neznámým termínem a po letech se začínají dostávat do povědomí i informace o prebioticích.

Probiotika

To, co věděli už naši dědečci a babičky, jsme se my naučili pojmenovat a oblékli do nové formy.

„Papej jogurt Mařenko, je to moc zdravé“. Počty používaných probiotických kultur šplhají k desítkám a správný výběr Vám může někdy i zachránit život. Jako probiotika jsou označovány bakterie rodu Lactobacillus a Bifidobacterium, ale i některé další. Zástupců je veliké množství, komerčně je využívána pouze vybraná část. Příklady probiotik jsou uvedeny v Tabulce 5.

Jaké benefity nám probiotika nabízí? Je toho poměrně hodně, jejich vliv je situován hlavně do trávicího traktu, konkrétně do střev. Probiotika soutěží s patogeny o slizniční receptory, tvoří peptidy s bakteriostatickými a baktericidními vlastnostmi, regulují funkci střevní bariéry, podílí se na modulaci slizničního imunitního systému. Dále inhibují přerůstání patogenů, stimulují eliminaci toxinů a ovlivňují střevní funkce, jako jsou motilita či vstřebávání.

Na komerční probiotika jsou ovšem kladeny jisté nároky:

    1) nesmí být patogenní ani toxické

    2) musí být technicky využitelné

    3) při průchodu trávicím traktem musí odolat nepříznivým podmínkám

    4) pozitivně ovlivňují zdravotní stav pacienta

    5) pro pacienta samotného je pak důležitá cena

Antibiotika

Byla tu zmíněna záchrana života, co je tedy tak úžasné na probioticích a proč investovat do něčeho, co si tak úplně nemůžeme ověřit? Teď je tedy na řadě důležitá zmínka o antibioticích. Když Alexander Fleming roku 1928 objevil penicilin, znamenal tento objev pro lidstvo veliký skok kupředu. Nabídl záchranu života v naprosto neřešitelných zdravotních situacích, kdy všechna ostatní léčba selhala. Pacient byl většinou v ohrožení života. Jak mnoho se od té doby změnilo? Dnes už jsou pro každého člověka antibiotika samozřejmostí, mnozí si je za svůj život mnohokrát vyzkoušeli. Jsou lepší a lepší. Ale mikrobiální protivníci také.

Zatímco penicilin přinesl záchranu, neuvážené indikování antibiotik v dnešní době přináší riziko. Riziko, které může být v určitých případech i smrtelné. K tomuto riziku přispívá mnoho faktorů. Nedisciplinovanost pacientů a někdy neuvážená preskripce ATB samotnými lékaři naklání váhy ve prospěch patogenních mikroorganizmů. Rezistentní kmeny mikroorganizmů nutí k vývoji stále silnějších a účinnějších antibiotik, patogeny jsou odolnější a odolnější. Je to kolotoč, ze kterého nelze vystoupit. Co to znamená pro lidstvo? Objev, který před sto lety zachránil mnoho životů, je teď možná začne brát.

Nejčastějším problémem jsou nozokomiální nákazy. Jako příklad lze uvést třeba perforaci slepého střeva během operace. Lékaři poté hledají účinné antibiotikum či kombinaci antibiotik nadvakrát, natřikrát, načtyřikrát než se podaří vyvíjející se zánět v břišní dutině zastavit. Zdá se to přehnané? Ale vůbec ne. Tohle všechno je problém nadužívání antibiotik. Problém vyvíjející se rezistence se děje i u jiných léčiv (např. antimalarika), jen u antibiotik je ten postup o mnoho znatelnější. Dalším problémem může být naprostý kolaps imunitního systému. Pětkrát a i častěji předepsaná antibiotika pacientovi během jediného roku může být sice příjemné pro firmu, která je vyrábí, u pacienta může být následkem extrémní pokles lymfocytů. Tady přicházejí na řadu speciální imunologická oddělení, která se pak snaží vrátit imunitní systém pacienta do normálu. To ovšem není záležitost 14 dnů, ale spíše měsíců až let.

Klostridiová kolitida

Bakterie Clostridium difficile je původcem průjmových komplikací u antibiotik až ve 20 % případů užívání antibiotik. Tato anaerobní gram-pozitivní bakterie produkuje toxiny A a B, jejichž zvýšená hladina podporuje vznik zánětu ve střevě. Závislost mezi druhem antibiotika a četností výskytu kolitidy je uvedena v Tabulce 6.

Všichni musí jíst?!

Shodli jsme se na tom, že probiotika nás chrání před nežádoucími vlivy antibiotik, že jsou součástí „zdravé“ střevní mikroflóry. Jsou také nástrojem, jak podpořit zdraví organizmu, tedy obecně je lépe použití antibiotik předcházet než pak řešit nežádoucí následky.

Máme ovšem dvě možnosti jak si udržet „přátelská probiotika“. Jednou z možností je jejich přímé dodávání do organizmu, druhou možností je poskytnout jim vhodné podmínky pro udržení se v našich střevech. Jako každý organizmus, byť sebemenší, i probiotické bakterie musí jíst. A co tedy jedí? Vhodnou potravou jsou pro ně oligosacharidové řetězce jak živočišného (GOS -gaklaktooligosacharidy), tak rostlinného původu (FOS - fruktoologosacharidy). Ideální je tedy, když jsou potraviny bohaté na oba typy těchto složek, případně lze využít komerčně vyráběné kombinované preparáty. Galaktooligosagaridy (GOS) jsou součástí mateřského mléka - odtud tedy plyne výše zmíněná výhoda kojených miminek. Mezi fruktooligosacharidy patří například inulin.

Další ochranné mechanizmy

Nejlépe je nestonat. To ovšem znamená velkou vnitřní disciplínu a zodpovědnost vůči sobě samým. Za malé děti přebírají zodpovědnost většinou rodiče. Během prvního půl roku pomáhá maminka díky kojení vytvářet a formovat imunitní systém svého miminka, zároveň dochází k osidlování střev přátelskými bakteriemi.

Proti vysoce infekčním a nebezpečným onemocněním je dítě během prvních 18 let (tedy do dospělosti) očkováno a přeočkováváno specifickými vakcínami. Vakcinace pomáhá regulovat šíření nakažlivých onemocnění.

Vyřešili jsme tedy všechna „neběžná“ onemocnění. Vraťme se zpět na začátek – chřipky, angíny, kašel, rýma. Prostě „příjemně“ strávený týden v zimním období. Udržování zdravé střevní mikroflóry je jedním z ochranných mechanizmů. Zdravá střeva napomáhají stabilitě imunitního systému.

„Imunitní systém organizmu je ta nejcennější zbraň, kterou každý člověk má na obranu před patogenními organizmy. Jen s ní stále ještě neumíme zacházet. Vystřelit to možná ano, ale každá zbraň potřebuje údržbu. Když není vyčištěná, dobře nabitá a včas odjištěná, pak to, že ji máme, nám k ničemu není.“

Fytoterapie

Pokud tedy dobře spíme, přiměřeně se hýbeme, kvalitně a vyváženě jíme, a přesto chceme nabídnout našemu imunitnímu systému něco navíc, máme určité možnosti vybrat si něco z rostlinné říše. Pro imunitu je důležitá rovnováha jak fyzická, tak psychická. Některé byliny působí více jedním, některé více druhým směrem. I mechanizmy aktivace imunitního systému jsou různé. Mezi rostliny schopné posílit imunitní systém patří bezesporu echinacea, dále se využívají všehoje a všehojovce (ženšeny), kočičí dráp, rakytník, z říše hub je v oblibě hlíva ústřičná.

Echinacea

Tato bylina (známá také pod českým označením třapatka nebo rudbekie) je zdrojem eikosanoidů. ESCOP (The European Scientific Cooperative On Phytotherapy) doporučuje echinaceu jako stimulans imunitního systému. Přirozená aktivace bílých krvinek v lidském organizmu nevyžaduje extrémně vysoké dávky echinacey. K získávání užitečných látek se využívá prakticky celá rostlina. Přestože je echinacea velmi oblíbená, je dobré znát i další rostliny s takovýmto efektem. Echinacea je totiž zapovězena všem pacientům s autoimunitními onemocněními. A tak například lidé s roztroušenou sklerózou místo po echinacei sáhnou raději po eleuterokoku.

Všehoje a všehojovce

Tyto dva rostlinné druhy skrývají nám dobře známé rostliny označované lidově a vlastně botanicky nesprávně „ženšeny“. Patří sem například Panax ginseng (Všehoj ženšenový) nebo Eleutherococcus senticosus (Všehojovec ostnitý). Panax ginseng – „ženšen“ má tonizační vlastnosti na psychickou i fyzickou odolnost organizmu. Eleutherokok má několik benefitů oproti déle známému „ženšenu“. Tím prvním je bezesporu cena. Díky veliké odolnosti vůči rostlinným chorobám a plísním a díky rychlému růstu není tak „vzácný“. Ale vzácnost biologický účinek na organizmus rozhodně neformuje.

Schopnost stimulovat imunitní systém organizmu je ještě podpořena schopností bránit rozmnožování některých virů – například původců rýmy a chřipky.

Kočičí dráp

Tato posvátná rostlina známá také jako Vilcacora či Uncaria tomentosa nebo pod místním názvem Uňa de gato se pomalu a jistě stává velice oblíbenou. Obsahové látky jsou schopny stimulovat spící a málo aktivní lymfocyty a naopak brzdit činnost vysoce reaktivních lymfoblastů, které v rámci autoimunitních onemocnění způsobují záněty.

Hlíva ústřičná

Tato houba je velice chutná v kuchyni, mimo to je ale zdrojem mnoha užitečných látek pro lidský organizmus. Nejdůležitější jsou betaglukany (přírodní polysacharidy), které stimulují makrofágy v lidském organizmu k maximálnímu výkonu. Výhodou této houby je absence kontraindikací a věkových omezení, zařazení do jídelníčků je možné jak pro pacienty, kteří užívají mnoho léků, ale i pro těhotné a kojící ženy.

Na skok za hygienou

Málem jsme na ni zapomněli. A přeci hygiena je velice důležitá. I v ní musí být rovnováha. Starší ročníky rády říkají: „Čistota půl zdraví, špína celé“. A není to tak úplně scestné. Dřív si děti hrály na špinavých dvorcích, baštily slepičince a pily se psem z jedné misky. A byly zdravé. Dnes je to samá alergie, přecitlivělost na to nebo na ono. Pokud malé dítě úplně odizolujete od vnějšího prostředí, jeho vytvářející se imunitní systém dostane „pěkně na frak“. Starší děti je naopak užitečné při vytváření hygienických návyků přidržet.

Například pravidelné čištění zubů a mytí rukou by mělo být naprostou samozřejmostí. Ale i tady to mírně zadrhává. Jak snadné je chytit „nějakého toho bacila“ třeba v čekárně lékaře nebo v hromadném dopravním prostředku.

Ale proč mu to usnadnit? Pokud už si člověk nemůže umýt ruce přímo, lze to řešit i pomocí vlhčených dětských kapesníčků či antibakteriálních gelů.

Úloha lékárníka?

Lidé velmi často dávají v období chřipek a nachlazení přednost lékárníkovi před lékařem. Je to významná pocta tomuto povolání. Na lékárníka je ovšem touto důvěrou kladena veliká zodpovědnost za zdraví pacienta. To bývá mnohdy nelehký úkol. Moci správně poradit, znamená mít ke každé problematice přehled znalostí a doufat, že pacient je sdílný a poskytne lékárníkovi dostatek vodítek, které by mohl vyhodnotit, a na základě nich se rozhodnout, co nejlépe doporučit na daný problém. Zda si vystačí s tím, co má za tárou, nebo je nejvhodnější nasměrovat pacienta k odbornému lékaři.

Co říci na závěr?

Každý člověk by si měl v každé vteřině svého života uvědomovat sebe sama. Vše, co děláme, dělejme pro své zdraví, pro svou fyzickou a psychickou pohodu. Předcházení nemocem je mnohem příjemnější, než léčba následků setkání člověka s patogenním mikroorganizmem, případně léčba následků konfrontace člověka s nevhodnou léčbou jiného onemocnění.

Připomeňme si proto pár rad pro správnou životosprávu:

• kvalitní, ničím nerušený spánek

• psychická pohoda a vnitřní duševní rovnováha

• každodenní přiměřená osobní hygiena

• dostatečný pohyb během dne, fyzická kondice

• vyvážená plnohodnotná strava

• dostatečný příjem tekutin

• dostatečný přísun vitamínů, minerálů a stopových prvků

• nepřeceňovat své síly (fyzické ani duševní)

• „nepřecházet“ onemocnění žádného typu

• udržování zdravé mikroflóry v organizmu (probiotika a prebiotika)

• zdravá a funkční střeva

• pozitivní vztah k sobě samému

A na úplný závěr: „Při narození jsme dostali právě jen jedno tělo pro náš život. Jen to, jak se o ně staráme, rozhodne o tom, jak dlouho si je můžeme ponechat.“

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Zdroje:

Rozsypal S., Přehled biologie, Scientia, Praha 1994.

Grünwald J., Jänicke C.: Zelená lékárna, 2008, Svojtka, Praha.

Kolář M.: Vývoj bakteriální rezistence a nová antimikrobiální léčiva, Interní medicína pro praxi, 2007, 5, 213.

Marešová V.: Nejčastější chyby a omyly v antibiotické terapii dýchacích cest, Pediatrie pro praxi, 2003, 6, 307.

Braunová J.: Často nemocný pacient z pohledu imunologa, Interní medicína pro praxi, 2008, 10, 148.

Kohout P.: Možnost ovlivnění imunitního systému nutraceutiky, Interní medicína pro praxi, 2010, 12, 140

Švestka T.: Mikroflóra trávicího traktu a probiotika, Medicína pro praxi, 2007, 4, 423.

Kohout P.: Probiotika v rukou praktického lékaře, Medicína pro praxi, 2009, 6, 135.

Frič P.: Probiotika, prebiotika a atopie, Dermatologie pro praxi, 2007, 2, 87.

Chlíbek R.: Chřipka stále aktuální a nová, Interní medicína pro praxi, 2007, 5, 213.

Kümpel P., Petráš M.: Povinná očkování v dospělosti, Medicína pro praxi, 2006, 1, 24.

Kümpel P., Petráš M.: Doporučená očkování v dospělosti, Medicína pro praxi, 2006, 2, 76.

Urbánek K.: Nežádoucí účinky antibiotik na GIT, Klinická farmakologie a farmacie, 2003, 17, 92.

Rudolfová J., Čurda L.: Prebiotický účinek galaktooligosacharidů a využití Íaktosy pro jejich produkci, Chemické Listy, 2005, 99, 168.

Kopřiva F.: Slizniční imunitní systém, mateřské mléko a pre(o)biotika, Praktické lékárenství, 2010, 6, 38.

Bystroň J.: Recidivující infekce a možnosti jejich ovlivnění imunomodulací, Medicína pro praxi, 2010, 7, 115.

OGUwY