PHARMA NEWS - odborný časopis

Vlákno, vlákna, vláknina

Je to zajímavé, že pojem vlákna prochází lidským tělem, životem, historií, názory. Symbol vlákna ukazuje na pospolitost, spojení, pevnost, společné rysy i názorové spojitosti. Lidský organizmus je také plný vláken, vlákének, ať již svaly, žíly, mícha, či na molekulární úrovni například DNA. Také přijímaná potrava, která je nezbytnou součástí lidského života, je samé vlákno, či vláknina.

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Výživa člověka je velmi diskutované téma. V době, kdy na

lidstvo dopadají civilizační onemocnění, úbytek pohybu střídá nadváha, potraviny si lidé vybírají na základě chutí nikoliv potřeb, je ten správný moment se zastavit a říct si: JSEM TO, CO JÍM. Já vím, že tento pojem je hrozně medializovaný, je často
zneužívaný v reklamách, je prostě, jak by řekly naše ratolesti, totálně mimo. Ale správná výživa by měla být samozřejmostí stejně jako například čištění zubů, či mytí rukou.

Vláknina, coby součást jídelníčku, je velmi důležitou komponentou. Přestože je primárně považována konzumenty za něco buď samozřejmého, na co se není potřeba zaměřit, nebo naopak za nepotřebného, na což opět není potřeba se zaměřit, posledních pár desítek let, kdy je laická veřejnost více vzdělávána v oblasti užitečných potravinových složek, se situace hodně zlepšila. Ale v oblasti výživy jsou důležité dva faktory, nejen samotná látka, ale i kvalita.

Vláknina je vlákno či nikoliv?

Ano, vláknina je vlastně vlákno. Jedná se o rostlinné polysacharidové řetězce, které jsou odolné vůči enzymům gastrointestinálního traktu, což vede k průchodu vlákniny trávicím traktem v nezměněné formě. Vláknina byla snad právě proto, že prochází tělem bez větší změny, považována za látku pro tělo nevyužitelnou. Omezení vlákniny v potravě ovšem může zapříčinit spoustu zdravotních potíží.

Vlákniny jsou popsány dva druhy, i když prvotně se jednalo o zdokumentování vlákniny, která je označována za nerozpustnou (někdy se můžete v literatuře setkat s označením hrubá) a to řetězce na principu celulózy a ligninu. Ale rostlinných látek splňujících definici viz výše, je mnohem více (Tabulka 1), a tak přibyla ještě kategorie vlákniny rozpustné.

Označení rozpustné a nerozpustné vlákniny je z pohledu standardních fyzikálních vlastností vlastně zavádějící, protože u rozpustné vlákniny se nejedná o rozpustnost jako takovou. Vláknina bobtná, je schopna absorbovat velké množství vody, čímž zvětšuje svůj objem a v trávicím traktu dochází k její fermentaci.Bobtnavého efektu je využíváno k prodloužení pocitu nasycení díky zpomalení pohybu potravy trávicím traktem. Také je živnou matricí pro tak důležitou střevní mikroflóru, proto je rozpustná vláknina také označována jako prebiotikum. Rozpustná vláknina dále zpomaluje vstřebávání cukrů a zpětné vstřebávání žlučových kyselin. Tyto vlastnosti pomáhají regulovat hladinu cukru v krvi a také hladinu cholesterolu.

Nerozpustná vláknina ve střevech nefermentuje. Ovlivňuje peristaltiku střev a také pomáhá mechanicky čistit střeva. Nerozpustná vláknina se mísí s odpadními produkty trávicího traktu a usnadňuje jejich vyprazdňování. Tímto mechanickým způsobem pomáhá čistit střeva, ale také snižuje dobu setrvání odpadních látek ve střevech před jejich vyloučením.

 

Zdroje vlákniny

Různé potraviny obsahují různé množství vlákniny, a také různý poměr rozpustné a nerozpustné vlákniny. Abychom si udělali lepší představu, uvádím srovnání různých potravinových zdrojů (Tabulka 2-4).

U ovoce bych upozornila hlavně na jablka a švestky. U jablek je důležité zdůraznit to, že jablka svým oloupáním ztrácí z hlediska vlákniny její velkou část. Švestky jsou typickou potravinou našich babiček. I když pánové vidí švestky nejraději ve formě tekuté, my děvčata raději povidla a jiné produkty. Pokud bychom pominuli exotické ovoce, které není typické pro naši zemi, pak jsou to právě hrušky, jablka a švestky, které zajišťovaly přísun vlákniny konzumací tuzemského ovoce.

I tak ovoce i zelenina obsahuje, až na výjimky, relativně nízké množství vlákniny (0,5-3,5 %), přičemž rovnováha zastoupení obou typů vlákniny je posunuta výrazně ve prospěch vlákniny nerozpustné.

Obsah vlákniny v potravinách jako jsou luštěniny, obiloviny, či ořechy, mají vlákniny ve srovnání s ovocem a zeleninou o něco více. Celkový procentuální obsah vlákniny se pohybuje v průměru okolo 10-20 %.

Doplnění vlákniny

Jak ukazují přehledy, výborným zdrojem vlákniny je lněné semínko. Lněná vláknina je všestranně využitelná. Používá se jak ve studené, tak v teplé kuchyni. Lze ji přimíchat do jogurtů, mléčných koktejlů, do smoothie, do dresinků, pomazánek. Lze ale také využít do polévek, zahuštění omáček, či jako přídavek třeba do omelet. Z hlediska specifických nároků, lněná vláknina je vhodná pro bezlepkovou dietu (zde je velkým přínosem), při redukční dietě, ale také je dobrým pomocníkem například pro veganskou kuchyni.

Lněné semínko je velmi často používáno při výrobě celozrnného pečiva. Bohužel, lněné semínko, pokud zůstane celé, projde trávicím traktem beze změny. To znamená, že tělo využije pouze ty, které se vám podaří při konzumaci pečiva rozkousat, ostatní jsou pro pokrm pouhou dekorací a tělo z nich nevyužije žádnou z hodnotných obsahových látek. Proto je pro využití vlákniny, (ale i ostatních látek) je důležité lněné semínko rozemlít, nebo alespoň rozdrtit. Lněné semínko obsahuje velké množství oleje, proto je důležité uchovávat na chladnějším a tmavém místě.

Na závěr

Vláknina patřila vždy k důležitým složkám potravy, než se jí člověk začal vědomě/nevědomě vyhýbat. Navrácení konzumace potravin s vysokým obsahem vlákniny je důležité pro správnou životosprávu. A pokud budeme lépe jíst, budeme se i lépe cítit.

 

 

Zdroje a doporučená literatura:

Grünwald J., Jänicke Ch.:Zelená lékárna, Svojtka Praha, 2008.

Chevallier A.: Rostliny léčí, Slovart, Praha, 2008.

Korbelář J., Endris Z., Krejča J.: Naše rostliny v lékařství, Avicenum Praha, 1973.

Dhingra D., Michael M., Rajput H., Patil R.T.: J. Food Sci. Technol., 2012; 49, 255–266.