PHARMA NEWS - odborný časopis

Voda a krev,
životně důležité tekutiny

MUDr. Jana Furková, Krevní centrum Fakultní nemocnice Ostrava

Krev je hlavní součástí vnitřního prostředí lidského organizmu. Svým složením a funkcemi představuje životně důležitou tekutinu, která jako pohyblivé médium spojuje všechny orgány a tkáně v těle a má rozhodující význam v udržování rovnováhy. Krev plní v první řadě transportní funkce. Roznáší dýchací plyny O2 a CO2. Živiny a ostatní látky vstřebané v trávicí soustavě (gastrointestinálním traktu) předává dalším tkáním k využití. Odpadové produkty a vodní i látkové přebytky odevzdané do krve jsou z ní odebírány vylučovacími orgány a odstraňovány z organizmu. Krev také transportuje hormony k cílovým tkáním a orgánům. Rozvádí teplo z metabolicky aktivních orgánů do chladnějších tkání a orgánů. Udržuje rovnováhu mimobuněčné (extracelulární) tekutiny. To je jen stručný výčet nejdůležitějších funkcí, vedle kterých plní krev řadu dalších významných úkolů. Zachování stálého objemu krve má životní důležitost, proto je krev vybavena mechanizmy, které při poranění cévy zabraňují její ztrátě.

Celkový objem krve v lidském organizmu činí 7–8 % tělesné hmotnosti, u dospělého jedince tomu odpovídá 4,5–6 litrů. V organizmu existuje několik mechanizmů, které udržují stálý objem krve. Za fyziologických podmínek dochází k mírnému zvětšení objemu u aktivních sportovců, u osob žijících dlouho ve větší nadmořské výšce a u žen v druhé polovině těhotenství. Objem krve se přechodně zvyšuje po vypití velkého množství tekutin či po velké transfuzi. Krev se ustavičně obnovuje, obnovují se všechny její pravidelné komponenty, ovšem s nestejnou rychlostí – například celkové množství červených krvinek se obnoví průměrně 3x za rok.

Složení krve

Krev je svým složením suspenze buněčných elementů – červených a bílých krvinek a destiček v plazmě. Vzhledem ke tvarové přizpůsobivosti svých buněk se podobá emulzi.

Červené krvinky zaujímají méně než polovinu celkového objemu krve. Tato hodnota se označuje jako hematokrit (podíl červených krvinek a krevní plazmy vyjádřený v % celkového objemu krve). Při dehydrataci, kdy v organizmu poklesne mimobuněčný objem vody, hematokrit stoupá. Naopak hyperhydratace (převodnění), což je méně častá situace, způsobuje snížení hematokritu proti normě. V obou případech dochází ke změně hladiny sodíku a s ní k poruše osmolarity séra, což způsobuje závažné změny v organizmu. Nastupují příznaky poruchy centrální nervové soustavy jako apatie, zmatenost, křeče, kóma, které vznikají v důsledku přesunů tekutin do nebo z vnitrobuněčného (intracelulárního) prostoru. Pravidelný a vhodný pitný režim je nezbytnou součástí prevence celé řady onemocnění včetně těch velice závažných. 

Krevní plazma je tekutina obsahující vodu a četné organické a neorganické látky. Její složení je za fyziologických podmínek stálé. Objem plazmy činí u dospělého člověka okolo 5 % tělesné hmotnosti, čemuž odpovídá objem 2,8–3,5 l. Podíl plazmy z celkové mimobuněčné tekutiny je 25 %. V plazmě připadá na vodu 92 % a na rozpuštěné látky 8 %. Obsah vody v krevní plazmě se označuje jako hydrémie, je velmi citlivě řízen a udržován na stálé hodnotě. Zmnožení vody v plazmě je tzv. hyperhydrémie, úbytek hypohydrémie. Tyto výkyvy za normálních okolností ve zdravém organizmu nenastávají nebo trvají jen krátce, protože jsou rychle vyrovnány regulačními mechanizmy.

Důležitým minerálem v krevní plazmě je sodíkový iont. Má rozhodující vliv na obsah vody v mimobuněčném prostředí a tedy i v plazmě a na udržování jejího osmotického tlaku. Zvýšené ztráty sodíku z těla jsou spojeny se ztrátami vody a naopak. Hlavním kationtem vnitrobuněčné tekutiny je draslík. Jeho stálá koncentrace v krevní plazmě je nezbytná pro normální činnost svalů, především srdečního (myokardu), a pro aktivitu řady enzymů. Významným vnitrobuněčným kationtem je také hořčík, nezbytný pro aktivitu mnoha důležitých enzymů. Snižuje dráždivost kosterního svalstva a tlumí činnost centrální nervové soustavy. Hladina vápníku v plazmě je udržována se značnou přesností na stálé hodnotě. Vápník je v krevní plazmě v několika podobách, pro biologické děje je nejdůležitější v podobě iontů. V organizmu má četné funkce, například je nezbytný při srážení krve a pro nervosvalový přenos. K dalším významným iontům v plazmě patří chloridový aniont, bikarbonátový aniont, fosfátový aniont a sulfátový aniont. Železo v plazmě je nezbytné pro tvorbu krevního hemoglobinu, měď pro některé enzymatické děje a v neposlední řadě jód pro syntézu hormonů štítné žlázy. Vhodnou součástí každodenního pitného režimu jsou proto především přírodní minerálky, které doplňují tělu důležité minerální látky (např. hořčík, vápník, draslík a fluor).

­­

V celém objemu krevní plazmy tvoří přibližně 200 g bílkoviny. Funkce plazmatických bílkovin jsou rozsáhlé – podílejí se na udržování objemu plazmy, vážou a transportují minerály, hormony, vitamíny, barviva i léky, udržují správnou adcidobazickou rovnováhu, hrají významnou roli v imunitních reakcích organizmu.

Krevní skupiny a transfuze

Existují čtyři hlavní typy červených krvinek – 0, A, B a AB. Proces zjištění krevní skupiny vždy zahrnuje minimálně určení AB0 a typ RhD pacienta. Pro zajištění bezpečnosti příjemce transfuze je před provedením infuze krve prováděno kromě stanovení krevní skupiny také speciální předtransfuzní testování, tzv. přímý test kompatibility (křížová zkouška). Transfuze červených krvinek, které jsou nekompatibilní s typem AB0 pacienta, je příčinou akutních hemolytických transfuzních reakcí (rozpad červených krvinek). Červené krvinky totiž mají mnoho antigenů (látky vyvolávající specifickou imunitní reakci), například Rh-systém. Antigeny mohou stimulovat v lidském organizmu produkci protilátek, které za určitých okolností mohou způsobit těžké transfuzní reakce. 

Transfuze krve je nezbytnou součástí moderní péče o zdraví. Při správném používání může zachránit život a zlepšit zdravotní stav. Transfuze ovšem znamená i riziko přenosu infekce. Na podporu celosvětové bezpečnosti krve a minimalizace rizik spojených s transfuzí vyvinula Světová zdravotnická organizace jednotnou strategii. V té požaduje zavedení celostátně koordinovaného systému transfuzních služeb a provádění odběrů krve pouze od dobrovolných bezplatných dárců z populace s nízkým rizikem. Také stanovuje požadavek na vyšetření darované krve v souvislosti s infekcemi přenosnými transfuzí a klade důraz na využití jiných možností, než je transfuze, kde je to možné.

Jestliže se podává krev v jiných než velice výjimečných, život ohrožujících situacích, pacient se vystavuje zbytečnému riziku. Vždy je důležité zvážit rizika podání transfuze v porovnání s riziky jejího nepodání. Potřebu transfuze je často možné minimalizovat, například časnou diagnózou a léčbou anémie nebo použitím nejlepších anestetických a chirurgických technik. Transfuze krevních přípravků by se měla předepisovat pouze v případě, kdy přínos pro pacienta bude větší než rizika. Platí zásada podat správnou krev správnému pacientovi ve správnou dobu.

Výsledky studie dárců krve

Studii »Důležitost správného pitného režimu u nových dárců krve«, zaštítěnou AquaLife Institutem, který kromě jiného podporuje vědu a výzkum týkající se pitného režimu a vlivu příjmu tekutin na zdraví, realizovalo v září 2018 Krevní centrum Fakultní nemocnice Ostrava. Cílem studie bylo ověření hypotézy důležitosti příjmu dostatečného množství tekutin před odběrem krve a využití výsledků v osvětových materiálech určených pro nábor dárců.

Dotazník pro novodárce krve, připravený speciálně pro tuto studii, vyplnilo 670 tazatelů. Hodnocena byla skupina 600 novodárců – 300 dárcům (experimentální skupina) byla poskytnuta před odběrem láhev 0,75 l minerální vody, dalším 300 dárcům (kontrolní skupina) nikoliv.

Z průzkumu vyplývá, že většina novodárců jsou mladí lidé ve věku 18–25 let, mírně převažují muži nad ženami. U těchto jedinců se informovanost o důležitosti správné hydratace před darováním krve jeví jako uspokojivá. Z experimentální skupiny 80 % tazatelů, muži i ženy stejnou měrou, hodnotí poskytnutou láhev s minerální vodou před odběrem subjektivně jako okolnost přinášející komfort.

Nejvýznamnější rozdíly mezi experimentální a kontrolní skupinou ukazuje studie v případě hodnot krevního tlaku a reakcí na odběr krve mezi skupinou mužů a žen. Tyto rozdíly lze zčásti přičítat i odlišnému typu pitného režimu. Přes celkově malý rozdíl mezi experimentální a kontrolní skupinou, pokud jde o nežádoucí komplikace po odběru krve, je očekávaný trend vlivu pitného režimu přítomen.

Důležitost správné hydratace u dárců krve je považován za prioritní faktor pro předcházení komplikací vznikajících při darování krve. Proto je nezbytná osvěta populace v oblasti pitného režimu před procesem darování krve.

Zdroj: www.aqualifeinstitute.cz