Voda – nejvíce skloňované slovo světa?
RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.
Planeta Země má své zákonitosti a s jejím pohybem se počítají dny, roky, staletí. Koloběh života na planetě je velmi zajímavý sám o sobě, a ještě mnohem zajímavější je koloběh vody. Voda je jednou z nejčastěji jak zkoumaných, tak využívaných látek. Bohužel faktem je, že ačkoliv voda je nejen velmi důležitá pro život, ale také klíčová, tak se k ní nechováme zcela přátelsky.
Něco na úvod
Voda je chemická látka. Jsme schopni určit její chemické složení, hmotnost molekuly, reaktivitu, další fyzikální a chemické vlastnosti. Můžeme definovat její využití v průmyslu, v zemědělství, ve vědě. V neposlední řadě lze definovat její zásadní význam pro lidský život a také pro život ostatní fauny a flory.
Voda je součástí živých organizmů a její přítomnost je pro ně životně důležitá a vlastně nezbytná. Ale chováme se k vodě podle toho? Uvědomujeme si vůbec, že voda neroste v „obchoďáku“ a že to není samozřejmost?
Víme vůbec, že více jak 2 miliardy lidí na planetě nemají přístup k pitné vodě? Že jsou země, kde pitná voda je nedostatkové zboží? Víme, že denně na následky nepitné vody nebo její plné absence zemře přes 800 dětí mladších 5 let? Jsme si vědomi, že patříme mezi hrstku vyvolených, kteří nemusí denně řešit, čeho se napít, abychom nezemřeli na dehydrataci?
A co děláme s vodou? Pitnou vodou splachujeme záchody. A spoléháme na to, že když nebude pitná voda v kohoutku, koupíme si ji v supermarketu. Smutné, že? S tím, jak se ztrácí voda z přírody, objevují se projekty k jejímu udržení v krajině. Což je samozřejmě velmi dobrá zpráva. Ale je potřeba mluvit o pitné vodě. Uvědomujeme si, že bez energie (která se teď řeší asi ze všeho nejvíc) sice ohrožujeme průmysl, ale bez vody samotný život?
Ale naštěstí pro nás i o vodu se někdo zajímá, a i o vodu se někdo stará. Jsou firmy, které, když něco staví, řeší s tím nejen energetickou zátěž budovy, ale i tu vodní. A jsou firmy, které jsou připraveny řešit čištění vody, řešit nakládání s vodou, které řeší to, aby se lidem rozšiřovaly obzory v oblasti této problematiky. Spolupráce nejen s firmami ale také s univerzitami. Protože vodu může zachránit jen dostatek znalostí.
Co všechno mohu udělat já?
Každý člověk může začít sám u sebe. Když se někoho zeptáte, zda dělá pro udržitelnost vody, co lze, neměli byste dostat kladnou odpověď, tedy až na pár vyvolených, kteří jsou takovými nadšenci, že dovedli k dokonalosti vše, co šlo. A co je tedy to VŠE?
První věcí je vodou neplýtvat. Sem patří úkony jako vypínání vody při čištění zubů, nahrazení mytí nádobí pod tekoucí vodou mytím v myčce, nahrazení „vany“ sprchováním (ale neplést si sprchu s nekonečným časem na meditaci). Dávat si pozor, aby nám „neprotékaly“ záchody, nevylévat zbylou vodu z rychlovarné konvice (ale třeba s ní zalít kytky) a další drobnosti.
Tou druhou je možnost nahrazení vody pitné vodou užitkovou. Zde se asi setkáme s tím, že mnozí už ani neví, co voda užitková je. Jedná se o vodu nezávadnou, ale která není určená k pití ani k vaření. Nejčastěji jsou to studny, nebo voda dešťová. Voda užitková musí splňovat některá kritéria pro vodu pitnou, nikoliv však všechna.
A pokud máme zdroj užitkové vody, pak je dobré vědět, kde všude lze nahradit vodu pitnou. Patří sem například úklidové práce, zalévání zahrady, mytí auta, splachování toalet, praní, napouštění bazénu. Mezi užitkovou vodu lze zařadit také vodu, kterou vygeneruje domácnost sama. A zde asi nejčastější variantou je sušička. Dalším zdrojem je například kondenzační kotel, který také generuje vodu. A v neposlední řadě je to činnost domácího vysoušeče. Touto vodou lze například splachovat toaletu. Obecně je voda, která není pitná a je generovaná nějakou činností domácnosti označovaná jako šedá voda.
A tou třetí je nezvyšovat zbytečně znečištění vody. Tady si už asi ne každý dokáže představit, co přesně sem patří. Tak alespoň pár příkladů. Jedna z věcí je nevylívat zbytky čehokoliv do odpadů. Olej z kuchyně ze smažení nepatří do odpadu. V dnešní době již existují sběrné nádoby na olej, stačí ho slít třeba do prázdné PET lahve. Dalším problémem jsou zbytky chemikálií, také ty nepatří do kuchyňského či koupelnového odpadu. Tyto věci patří do nebezpečného odpadu a sběrné dvory jej mají na seznamu shromažďovaných odpadů. A v neposlední řadě jsou to zbytky léčiv. Léčiva nepatří ani vylít do odpadu ani spláchnout do toalety. Právě zbytky léčiv v odpadní vodě jsou poměrně velkým problémem. Nespotřebovaná léčiva lze vrátit v kterékoliv lékárně.
Co mi může nabídnout trh
Doteď jsme se bavili o možnostech, které můžeme spustit hned po přečtení článku. Ale dnešní doba nabízí různé vymoženosti, které vám buď ušetří vodu, nebo energii v souvislosti s vodou anebo obojí. Existují nástroje k recyklaci vody či energie přímo v chodu domu. Jako velmi zajímavý mi přišel výměník do koupelny v podobě rekuperační trubky či rekuperačního odtokového žlabu. Kdy teplá voda, která odtéká, při sprchování ohřívá současně další vodu přitékající do sprchy. Takováto úprava může ušetřit i více jak 50% energie. Také je možné mít přímo doma čističku již zmíněné šedé vody.
Vodní zákon
Zákon č. 254/2001 Sb. neboli vodní zákon, popisuje velkou měrou činnosti spojené s vodou a další legislativou. Stavební činnosti v záplavové oblasti, vysazování stromů v těchto oblastech. Regulace vodních toků, těžební práce v oblasti vodních toků atd. A pak je tu zákon č. 274/2001 Sb. Zákon o vodovodech a kanalizacích. Nakládání s vodou upravují i evropské směrnice, jak se zmíníme později.
Voda z pohledu farmaceutického?
Když bychom zabrouzdali do starších ročníků, narazili bychom na zmínku o odpadních vodách a riziku reziduí léčiv v pitné vodě. V letech 2009-2011 proběhl první screening pitné vody na stanovení vysoce spotřebovávaných léčiv v České republice. Tehdy se ukázalo, že hodnoty na výstupu z čistíren mají detekovatelné hodnoty oproti hodnotám „na kohoutku“. Protože od čistírny až k uživateli dochází ještě k dalšímu ředění. Poukazovali jsme na rizika spojená s kumulováním polutantů spojených se spotřebou hormonální antikoncepce. U léčiv na bolest jako je například Ibuprofen, bylo zjištěno, že jistou roli hraje i velikost molekul samotných léčiv.
Na konci roku 2024 vyšla velice zajímavá novelizace Evropské směrnice o čištění městských odpadních vod. Tato směrnice vyvolává velmi protichůdné reakce, a to díky obavám z dopadu při její realizaci. Směrnice zavádí tzv. kvartérní čištění v čistírnách odpadních vod od mikropolutantů. Předpoklad znečištění vody farmaceutickými mikropolutanty se předpokládá trojí: při výrobě farmaceutických produktů, při vylučování reziduí samotnými pacienty, a pak minoritní složkou je nesprávná likvidace nevyužívaných nebo expirujících léčiv pacienty, jak jsme již zmínili.
Obava vzniká z toho, že směrnice přenáší odpovědnost za mikrorezidua fixně na farmaceutický průmysl, čímž by mohlo dojít k ohrožení výroby generik finančním zatížením procesu jejich samotné výroby. Jak se tato situace vyvine, ale ukáže až čas.
Zdroje:
https://archiv.szu.cz/centrum-hygieny-zivotniho-prostredi/vyskyt-a-zdravotni-rizika-zbytku-humannich-leciv-v-pitnych
www.asio.cz
https://www.pharmaprofit.cz/2025/03/11/farmaceuticke-firmy-podaly-zalobu-proti-smernici-o-cisteni-mestskych-odpadnich-vod/