PHARMA NEWS - odborný časopis

Souhrnným pojmem parodontopatie označujeme jakékoliv postižení tkání, které tvoří základní složku parodontu. Tuto skupinu pak můžeme rozdělit na dva pododdíly v závislosti na přítomnosti či absenci místního zánětu. S jistou mírou postižení, ať už zánětlivou či nezánětlivou se však zejména v dospělosti potýká prakticky každý člověk. Dalo by se tak říci, že výskyt tohoto zdravotního problému v populaci je stoprocentní.

PARODONT

Zuby jsou uchyceny v kosti čelisti pomocí závěsného aparátu - parodontu (ozubice). Ten je tvořen úponem dásně (gingiva) na krček zubu, povrchem kořene zubu, povrchem kosti zubního lůžka a vazy, které pojí zubní cement s kostí. Zdravý parodont zajišťuje dostatečně pevné uchycení zubů. Je -li jeho struktura narušována, uchycení zubů se postupně stává méně stabilním, z čehož vyplývají jasně patrné důsledky. Procesům, které vedou ke vzniku onemocnění parodontu, lze však do značné míry předcházet správným přístupem k dentální hygieně. Současně je bohužel nutné poznamenat, že v péči o vlastní chrup má značná část populace ještě co dohánět.

GINGIVITIDA A PARODONTITIDA

Nejčastější postižení parodontu spadá do skupiny zánětlivých parodontopatií a trpí jím přibližně 80 % populace. Jedná se o tzv. gingivitidu, jejíž následný rozvoj vede k závažnějšímu postižení, které známe pod pojmem parodontitida a se kterým bojuje více než 30 % populace starší třiceti pěti let.

ZUBNÍ PLAK A ROZVOJ ONEMOCNĚNÍ

Za příčinou vzniku zánětlivých parodontopatií stojí některé bakterie osidlující dutinu ústní, resp. jejich odpadní látky. Ty se, zejména v případě nedostatečné ústní hygieny hromadí, často na obtížně dostupných místech, jakými jsou například krčky zubů. Žlábek (sulkus) dásně je v případě zdravého chrupu asi jeden až jeden a půl milimetru hluboký. Právě do tohoto prostoru bakterie pronikají a usazují se na povrchu krčku zubu. Kupí se dohromady ve formě plaku, vzniká zubní kámen (což je de facto mineralizovaný plak) a množství toxických látek se navyšuje. Nejde přitom jen o odpadní látky živých bakterií, ale tyto látky se uvolňují i z těl bakterií již odumřelých. Stupeň náchylnosti dásně vůči škodlivému povlaku bakteriálního působení je přitom ovlivněn i dědičností. Následným pronikáním bakterií a jejich odpadních látek do dásní dochází ke vzniku zánětu. Dáseň je zduřelá a vyznačuje se tmavší barvou než má dáseň zdravá. Tento, zatím ještě mírný zánět, označujeme jako gingivitidu. Prvním varovným příznakem přítomnosti zánětlivého procesu je krvácení dásní, zejména při čištění zubů či při jídle. Právě tento projev je obecně v populaci nejvíce bagatelizován a pomíjen. Je třeba si uvědomit, že již tolikrát opakovaná fráze „zdravá dáseň nekrvácí“, si neklade za cíl někoho strašit, ale snaží se poukázat na potřebu zahájení takových úkonů, které povedou k vyřešení zdravotního problému ve fázi, kdy je to ještě velmi dobře možné. Bohužel, jak jsme již zmínili, krvácivost dásní je často odbyta mávnutím rukou a zánětlivý proces může pomalu, ale jistě pokračovat.

DŮSLEDKY

Bakteriální zubní povlaky, které nejsou ani nadále účinně odstraněny, začínají vykazovat výraznější agresivitu, dochází k přidružení dalších nebezpečných mikrobů a následně k napadání vláken spojujících dáseň se samotným zubem a kostí. V této fázi, která již směřuje k plně rozvinuté parodontitidě, se přidávají další příznaky. Obranyschopnost organismu s délkou probíhajícího zánětu slábne, čímž je usnadněno další množení bakterií. V následku dochází k prohlubování sulku a vzniku tzv. parodontálních chobotů, které můžou být až jeden centimetr hluboké. Zbytky potravy a odpadní látky, které se usazují na dně chobotů mohou posléze zahnívat, což se mimo jiné projevuje nepříjemným zápachem z úst. Postižená dáseň ustupuje, dochází k odhalení zubních krčků a k napadení hlubších částí parodontu. V plně rozvinuté fázi jsou již zasaženy hlubší části parodontu, v boji imunitního systému proti škodlivým bateriím dochází k postupné resorpci kosti a tím k uvolňování zakotvení zubu, který již prakticky není fixován ani dásní. Objevuje se viklání zubů a finálně dochází k jejich vypadávání. V okamžiku, kdy je destrukce kosti dokončena, je již na zahájení léčby příliš pozdě a pacient nemůže onemocnění nijak ovlivnit. V takovém případě je většinou nutný chirurgický zákrok a případné usazení zubní náhrady, je -li ovšem možné jej ještě vůbec provést.

ZUBY VYŽADUJÍ VÍC NEŽ POUHÉ ČIŠTĚNÍ BAKTERIÁLNÍ PŮSOBENÍ OMEZÍ CHLORHEXIDIN

„Když si pravidelně čistím zuby, jsem z obliga.“ Takové smýšlení o dentální hygieně bohužel převládá ještě u značného množství lidí. O pravidelných návštěvách stomatologa, který krom jiného zhodnotí množství zubního kamene a provede jeho odstranění ani nemluvě. Z informací uvedených v předcházejícím textu není ani pro úplného laika zatěžko odhadnout, že základem léčby a prevence zánětlivých parodontopatií bude snaha o omezení množství nežádoucích bakterií v dutině ústní. K vyřešení jednoduché úměry „čím méně škodlivých bakterií, tím menší riziko“ není ovšem záhodno se spoléhat pouze na zubní kartáček a pastu.

ÚSTNÍ VODY S CHLORHEXIDINEM

V našich podmínkách ještě ne zcela běžná, ale pro ústní hygienu vysoce přínosná je kombinace pravidelného čištění zubů s využitím kvalitní ústní vody. Kvalitní ústní vodu je vhodné využít i při problémech s gingivitidou a parodontitidou. Trh je v tomto směru poměrně vstřícný, je nicméně důležité umět si ještě správně vybrat. V otázce léčby a prevence zánětů dásní se doporučují zejména ústní vody s obsahem Chlorhexidinu. Chlorhexidin je antimikrobiálně působící látka se širokým antimikrobiálním spektrem proti grampozitivním a gramnegativním bakteriím. Působí tedy přímo proti zdroji zubního plaku a výrazně zvyšuje celkové zdraví ústní dutiny. Bylo prokázáno, že chlorhexidin má okamžitý baktericidní účinek a díky vstřebání do povrchové vrstvy skloviny současně také přetrvávající účinek bakteriostatický. Mimo dentální hygienu se účinků chlorhexidinu využívá například i v nemocničním prostředí pro předoperační hygienu rukou a pro přípravu sterilního operačního pole.

PharmDr. Andrea Kleinová