PHARMA NEWS - odborný časopis

Zpátky do školy

šikana

Máme začátek školního roku. Menší děti, obzvlášť potom prvňáčci, se do školy těší, někteří nemohou dospat a už týden se vyptávají, kdy konečně bude den D? Čím jsou děti starší, tím méně se do školy těší, neboť ví, že je čeká každodenní domácí příprava. Přesto mají důvod jít do školy první den  zvesela. Člověk chodí do školy nejen proto, aby se něco naučil, ale také proto, že tam má kamarády, s kterými čas lépe utíká. Společně se dají prožít radostné i ty jiné chvilky, zakusit chuť vítězství i okusit hořkou pravdu, že bez práce nejsou koláče. Spolužáci, kamarádi, které neviděli třeba celé prázdniny. Někdy však můžete pozorovat, že je Váš školák s blížícím se začátkem školy víc a víc zamlklý, je bez nálady, jakoby pořád smutný a když se zeptáte, co se děje, pronese něco o „hloupé“ nebo „zbytečné“ škole... V takovém případě by měl rodič zpozornět.

Šikana (anglicky bullying) je pojem, který se v posledních letech stává tématem číslo jedna. Jedná se o psychické nebo fyzické týrání jedince v rámci kolektivu. Nelze bohužel říct, že se jedná o jev vyskytující se v rámci definované skupiny lidí, ať již věkové či profesní, ba naopak. Setkáme se s ní kdekoliv a na věku příliš nezáleží.

Co je podstatou šikany?

Mezi typické rysy šikany patří skutečnost, že jde vždy o záměrné jednání. Jako aktéry můžeme označit jednak agresora, který stojí za prováděním šikany, a jednak oběť, na které je šikana vykonávána. Patrný je velký nepoměr sil, ať již fyzických nebo psychických, právě mezi agresorem a jeho obětí. Dalším důležitým rysem je opakování útoků. Často se mluví o šikaně v jednotném čísle, tedy o jednom agresoru a jedné oběti. Reálně je však častěji k vidění skupina agresorů, což je typické např. ve škole.

Formy šikany

Pokud se zaměříme na formu, jakou lze šikanu provádět, tak zjistíme, že možností je poměrně hodně. Záleží na věku, prostředí nebo i pohlaví. Většina jedinců si pod pojmem šikana představí fyzické útoky na slabšího jedince. Fyzická šikana je sice velice nepříjemná, avšak málokdy zanechá na jedinci duševní následky, to ovšem nemůžeme tvrdit o dalším typu šikany, o psychickém. Psychická šikana se vyskytuje ve stejných případech jako uvedená šikana fyzická, avšak v napadeném zanechává mnohdy hluboké duševní následky, které je třeba řešit s odborníkem. Spočívá zejména v zesměšňování jedince v kolektivu, jeho pomlouvání nebo ignoraci. V závislosti na věku a místě, kde k šikaně dochází, potom rozeznáváme různé stupně. U malých dětí např. nedochází tak často k fyzickému týrání, ale jeho intenzita se stupňuje s věkem. Naopak psychická šikana může dosahovat velkým měřítek již u dětí na prvním stupni základní školy.

Mezi jistou formu šikany můžeme zařadit i drobné krádeže nebo poškozování věcí. Vyhrožování a napadání potom již anuluje hranici mezi šikanou, omezováním osobní svobody a trestným činem.

Negativní novinkou moderní doby je tzv. kyberšikana. Její živnou půdou jsou mobilní telefony, internet, fotoaparáty, kamery, videokamery atd. Jako příklad můžeme použít pořízení fotografie nebo videa v ponižující situaci (kterou si může agresor vynutit či k ní přijde náhodou) a následné rozesílání kompromitujícího materiálu přes MMS nebo internet.

Jak charakterizovat aktéry šikany?

Jak již bylo uvedeno výše, jako aktéři jsou označováni agresor (případně skupina agresorů) a oběť. Velmi obecně lze říct, že agresor bývá v nějakém směru dominantní, věkem, fyzickou silou nebo je silnější psychicky. Důvody jeho agrese bývají paradoxně pocit méněcennosti, vlastní nejistota nebo nedostatek sebevědomí. Obětí šikany se stávají jedinci, kteří se nějakým způsobem od kolektivu odlišují. V něčem vynikají, jsou tišší, nějakým způsobem handicapovaní (nemoc, která je vyřazuje např. při sportu, tělesné postižení) apod.

Proč vlastně šikana vznikne?

Velký podíl na vzniku šikany má osobnostní profil všech zúčastněných, ale také  prostředí, ve kterém aktéři vyrůstají. Jak jsme již zmínili, agresoři mívají často nízké sebevědomí, ale může se stát, že je jedinec odmala veden k představě, že je nepřekonatelný a že by měla pozornost patřit pouze jemu. Když se potom v kolektivu objeví někdo, kdo je oblíbený a vyniká, a jedná-li se navíc o jedince, který pochází např. z nižší sociální skupiny, nastane problém. Agresor začne bojovat, aby obrátil pozornost na sebe. Výsledkem je pomlouvání, izolace „nežádoucího“ jedince, posměšky, ignorování atd.

Stupně šikany

První stupeň

Jedná se o etapu vzniku počátků šikany. Stačí, aby se ve třídě objevily méně oblíbené děti, aby učitel častěji vytýkal žáku některé jeho slabiny, snižoval jeho autoritu, dotýkal se slovně nevhodně jeho osoby. Takové dítě okamžitě pocítí první, sice mírné, převážně psychické formy násilí. Jsou to různé legrácky, intriky, pomluvy. Ostatní se s ním nebaví, odstrkují jej, povyšují se nad ním, baví se na jeho účet. Dítě začíná přijímat roli utlačovaného, odstrkovaného, nedokáže se účinně bránit. Tento první stupeň je jen velice těžko pozorovatelný. Učitel by měl mít pro tyto projevy vytříbený cit a měl by umět rozlišit skutečný vtip od zlého úmyslu. Rodiče se většinou o těchto projevech nedozví, mohou však vypozorovat, že se mění chování dítěte.

Druhý stupeň

Je charakteristický tím, že psychický nátlak přerůstá ve fyzickou agresi, přitvrzuje se manipulace s obětí. Agresor v této etapě vstřebává zážitek, jak chutná moc, jaké uspokojení mu přináší to, když bije, týrá, ponižuje. Nereaguje-li v tomto stádiu pozitivní jádro skupiny, rozvíjí se šikana ve větším rozsahu.

Třetí stupeň

Je prakticky rozhodující. Existuje stále možnost vzniku silné pozitivní skupiny, která by oslabila vliv tvořícího se „úderného jádra“. Pokud tato silná pozitivní skupina nezasáhne, pak tažení tyranů přechází do dalších fází. K agresorům se přidají další jednotlivci. Cílem tohoto „úderného jádra“ budou stále ti nejslabší, ti nejníže postavení.

Čtvrtý stupeň

Šikana se rozjíždí v plném rozsahu. Působení agresorů je tak silné, že jejich normy přejímá celá skupina. Klást odpor v této fázi se již nedá. I mírní a ukáznění žáci se začínají chovat krutě, aktivně se zúčastňují týrání spolužáka.

Pátý stupeň

Žáci jsou rozděleni na dvě skupiny lidí – na agresory a na oběti. Agresoři využívají vše, co lze zužitkovat, od materiálních věcí až po školní znalosti. Agresoři ztrácí veškeré zábrany, chtějí pouze provádět násilí, které považují za normální, dokonce za legraci. Tento nejvyšší stupeň je příznačný spíše pro šikany ve věznicích, vojenském prostředí a výchovných ústavech pro mládež. V mírnější podobě se však někdy vyskytuje i na školách. Oběť v tomto stadiu utíká do nemoci, má mnoho absencí, často i neomluvených, v nejhorším případě končí psychickým zhroucením nebo pokusem o sebevraždu.

Dopad šikany

Nejhůře z celé situace vyjdou pochopitelně oběti. Často se s prožitou šikanou velmi těžce srovnávají. Mají psychické problémy, u dětí dochází ke zhoršení prospěchu. V budoucím životě mívají problém s navazováním vztahů, cítí se méněcenní, trpí velmi nízkým sebevědomím a mají problém se prosadit.

Negativní dopady jsou i u  agresora. U agresora se často můžeme setkat s rostoucím pocitem, že násilím si vymůže cokoliv bude chtít, což postupem času může vést až k porušování zákona.

Jestliže se „přihlížející“ setkají s neřešenou šikanou, mohou si odnést pocity nespravedlnosti, kterou nikdo nechce vidět a staví se pasivně k řešení problémů  v životě.

Jak předcházet šikaně nebo jak ji případně řešit?

Bohužel se jedná o otázky, které nebyly adekvátně zodpovězeny. Teoreticky se nabízí několik variant, ale v reálném světě je bývá obtížné zrealizovat. Jestliže zjistíte, že Vaše dítě ve škole trpí šikanou, je na místě okamžitě vše probrat s učiteli, rodiči dětí a nejlépe s dětmi samotnými. Důležité je, aby Vaše dítě mělo ve Vás oporu. Pokud s ním budete mluvit a věnovat se mu, lze předpokládat, že celou situaci zvládnete lépe. V některých případech je vhodné navštívit psychologa, který Vám dokáže poradit, jak se zachovat.

Denně se setkáváme s agresivním chování lidí v obchodech, v zaměstnání, ve škole, v dopravních prostředcích, mezi sourozenci i v rodině. Sami učitelé upozorňují na to, že roste násilí ve školách, žáci páchají násilí a při tom se tomu smějí. Dělají si legraci a neuvědomují si, jaké může mít šikanování následky. Děti jsou ovlivněny televizí, médii a počítačovými hrami. Velký podíl mají rodiče a jejich výchova. Často rodiče nemohou uvěřit, že jejich dítě šikanuje ostatní. Také týrané dítě může šikanovat ostatní a vybíjet si zlost na jiných obětech. Agresi může u dítěte vyvolat i to, když bude rozmazlováno. Dítě ví, že vše dostane a rodiče mu vše odpustí.

Někteří žáci, kteří přejdou z jedné školy na jinou v důsledku šikany, se mohou stát obětí šikany i na jiné škole. Oběti, které už byly jednou šikanovány, jsou totiž náchylnější k tomu, že budou opět šikanovány.

Je důležité, aby rodiče byli pozorní a včas poznali, že se s jejich dítětem něco děje.

Podezřelé projevy, které mohou mít vztah k šikanování:

• za dítětem nedochází domů žádný spolužák, zdá se, že nemá žádné kamarády

• dítě je zaražené, posmutnělé až depresivní, nemluví o tom, co se děje ve škole

• dojde k výraznému zhoršení prospěchu, je nesoustředěné, bez zájmu

• často ho před odchodem do školy nebo po příchodu pobolívá hlava, břicho apod.

• dítě často navštěvuje lékaře, znenadání se objeví neomluvená absence

• nevychází mu kapesné, ztrácí ho, požaduje další peníze

• nedokáže uspokojivě vysvětlit svá zranění – „monokl“, odřeniny, modřiny atd.

 

Co mají rodiče dělat, když je jejich dítě šikanováno, není jednoduché. V první řadě by měli dítěti poskytnout oporu, o všem si s ním popovídat. Je-li dítě šikanováno ve škole, měli by zajít za ředitelem a třídním učitelem, zjistit, zda je škola schopna poskytnout pomoc.

• je vhodné navázat kontakt s odborníkem, může jít o využití Linky bezpečí a linek důvěry

• zajistit ochranu dítěte na cestě do školy a domů

• při závažném šikanování lze podat trestní oznámení na agresory, kteří týrají  dítě, na policii, můžete podat trestní oznámení i na školu jako instituci, jejíž povinností je zajistit bezpečnost Vašeho dítěte

• obrátit se na Občanské sdružení proti šikanování, kde pracují lidé, kteří takovou situaci prožili na vlastní kůži.

Závěrem

Rodičům:

Odmítejte názor, že se v té či oné třídě šikana nemůže objevit, šikana se může objevit v každé třídě, v každé škole.

Věřte, že žádné dítě není před šikanou automaticky ochráněno např. tím, že je fyzicky vyspělé, že je inteligentní a umí si poradit.

Nepodceňujte nebezpečí šikany, nebagatelizujte tento problém, netvrďte dítěti, že to bylo vždycky, že ono musí něco vydržet. To je nesprávný a škodlivý přístup.

Žákům:

Nedejte se, agresor je jen tak silný, jak Vy jste slabí.

 

 

Lucie Zímová

použité zdroje u autorky